More

Zajímavý pohled do šedé, každodenní sociální situace a životního stereotypu. Každý by si rád občas nasadil růžové brýle, ale pointou je uvědomit si, že ani tohoto není třeba, stačí se dívat vlastníma očima, jen pod správným úhlem. Hudba byla vynikající, poněkud plastelínová animace už mi moc sympatická nebyla, ale i jinak nechápu tolik nadšených ovací... 7/10 (02.07.2009)

Tohle je přesně to, proč mám ráda kratkometrážní filmečky. Umění, vcucnout do několika minut poselství či myšlenku a navíc se provrtat divákům skrze hrudní koš až k srdci. Pravdivý kraťásek, který na náladě moc nepřidá, ale člověku se trochu víc otevřou oči, alespoň na chvíli. Nelze si kupovat štěstí jako produkt, je to něco co se nedá získat penězi někde v regálu obchodu. Nestačí si ani nasadit růžové brýle, přehlížet všechno šedivé zlé kolem a zavřít se do vlastního pestrobarevného světa. To špatné tam pořád zůstává. Dá se to uchopit ale i druhým způsobem, že člověk tak touží po úspěchu, že když se mu ho dostane, tak může vnitřně vyhasnout a už nebude mít ostatním co nabídnout. Ten plastelínový panáček byl velmi sugestivní. Zajímavé zpracování. (11.10.2014)

Tohle je nadhera presne podle meho gusta. Vyznamove velmi hloubkova a atmosferou dokonale depresivni zalezitost maximalne podporena fantastickym soundtrackem New Order. Sedivy svet, pracovni stereotyp, konzumni spolecnost vygumovana happy produkty, sen o ruzovych brylich a co se stane kdyz bryle konecne prijdou? Masterpiece! 9/10 (01.06.2010)

Nebudu upozorňovat, že můj komentář je spoileroidní, protože děj od začátku až do konce je popsán v obsahu. Ta hudba je na tom asi nejlepší. Moc jsem nepochopila, proč to ten 'človíček' udělal. (Co bylo jeho motivací - jestli blaho ostatních, tak byl pěkná slepice a stejně jim nepomoh; jestli jeho vlastní blaho, naneštěstí pro sebe zvolil nejjednodušší cestu a chybu si uvědomil, když už bylo pozdě. Měl co chtěl...) Nijak výrazně se mě to nedotklo, to, že většina lidí nepřemýšlí hlavou, ale kolenem (v lepším případě), už nějakou dobu vedu v patrnosti. (21.05.2011)

O krátkometrážních filmech jsem si až doposud myslel, že mě nedokáží vcucnout do děje. Prostě nemůžou. A tohle moje naivní chování bylo dnešnímu dni učiněno za dost. Mark Osborne vytvořil velmi depresivní svět ze kterého se snad vytratilo štěstí. Malý skřítek bojuje se vším tímhle zasraným svinstvem, silně a nebojácně- a já zírám. Ještě teď to ve mě burácí jako rozdováděný moře a doufám, že podobných, krátkých, silných filmečků bude stvořeno víc. Unikátní klenot! (29.03.2008)