Viva la muerte
Nech žije smrť
Long Live Death
Obsahy(1)
Viva la muerte! (Nech žije smrť!) bolo obľúbené heslo nacionalistického generála Milána Astraya na začiatku španielskej vojny a stal sa z neho i pozdrav španielskych fašistov.
Prevzal ho aj filmový rebel Fernando Arrabal, keď natočil adaptáciu svojho románu Baal Babilonia. Sugestívna snímka spája reálne príbehy z autorovho detstva v období španielskej občianskej vojny s krutými surrealistickými predstavami, sadistickým humorom a sexualitou takým spôsobom, že šokuje aj veľmi otupených divákov.
(SALTON)
Videa (1)
Recenze (18)
Tak jsem si řekl, že si na chvíli odpočinu od všeho toho hororového násilí, brutalit, krve a černého humoru a šáhnul po tomhle - hodně rychle mi došlo, že to nebyla (ve smyslu odpočinku) moc povedená volba. Naprosto morbidně surrealistický pohled na život ve Frankistickém Španělsku, kde katolické fanatičky udávají vlastní manžely (se škodlivým pokrokovým myšlením), děti mají erotické představy o svých matkách, tety se nechávají bičovat svými synovci, do kostela se chodí kolem popraviště, kde zrovna odstřelují rudé a mladičký Fando zmlátí svojí kamarádku, protože jeho tetě bití přece dělá dobře. Snové sekvence Fandových představ jsou úchvatně úchylné, úvodní titulky vynikající. Katolíkům (a křesťanům obecně), vegetariánům a veganům se ten film asi moc líbit nebude :-) ()
Občanská válka, španělská nebo nějaká pozdější - je to jedno, protože od té doby trvají nepřetržitě, přkrývají se a jedna se učí "zvěrstva" od druhé. Arabalův film s Toporovými obrázky pro její zobrazení využívá - na pozadí života jedné,a le poměrně specifické, rodiny - surrealistickou poetiku, která v tak vyhraněné podobě má sotva obdobu někde jinde: matka zdavačka (egosticky ospravedlňující svůj čin), nezvěstný otec (možná umučen, možná u partyzánů) a syn (jak se jen v tom všem má vyznat?). A potom především: sny, vize, představy, symboly atd., se kterými surreaismus uměl vždycky dobře zacházet. ()
„Bože, tys mi je dal a tys mi je vzal (kulky). Požehnáno budiž Tvé jméno!" Fašismus, anarchie, terorismus a rudí v jednom kotlíku přetékajícím do ohnivých plamenů duhy. Incestní vztah syna a matky, vzpomínka na otce-zrádce, který byl sám zrazen - udán. Surrealistické postupy, symboly, alegorie, paralela, asociace. Naturalistické stětí býka, kastrace, bičování, operace. Kněz světící zbraně, kněz za své činy platící. Pestrá mozaika směřuje k pochopení, proč smrt je dobrá. ()
Surrealistická adaptace Arrabalova vlastního románu je působivá v jednotlivých scénách, narozdíl od jodorowského filmů trochu postrádá děj. Docela dobře se na ní ukazují určité limity surealismu jako metody tvorby. Přesto svou až Rabelaisovskou směsicí tabuizovaného, nahlíženého až s jistou rozverností dokáže zapůsobit právě tím, že současně vyvolává naprosto protichůdné emoce. Nechutné a drsné je estetizováno buď použitím barevných filtrů nebo je chyhtlavými optimistickými popěvky uvázeno do neobvyklých kontextů. ()
Arrabala jsem se bál. Když jsem viděl Poběžím jako splašený kůň, říkal jsem si, jak se mohl génius Jodorowsky zaplést v jedné partě s takovým emanem ! Po shlédnutí tohohle kousku je aspoň částečně odpuštěno - Arrabal se tentokrát drží svého surrealistického kopyta, nesnaží se o módní společenskou kritiku, ale místo toho chutě tepe do náboženského pokrytectví. Je to legrace a stojí to za to už jenom kvůli té spoustě záběrů, které by v dnešním politicky korektním mainstreamovém filmu neměly šanci projít. ()
Galerie (10)
Reklama