Viva la muerte! (Nech žije smrť!) bolo obľúbené heslo nacionalistického generála Milána Astraya na začiatku španielskej vojny a stal sa z neho i pozdrav španielskych fašistov.
Prevzal ho aj filmový rebel Fernando Arrabal, keď natočil adaptáciu svojho románu Baal Babilonia. Sugestívna snímka spája reálne príbehy z autorovho detstva v období španielskej občianskej vojny s krutými surrealistickými predstavami, sadistickým humorom a sexualitou takým spôsobom, že šokuje aj veľmi otupených divákov.(SALTON)
Celovečerný debut španielskeho filmového rebela Fernanda Arrabala vznikol ako filmová adaptácia jeho románu Baal Babilonia (1958). Neobyčajne sugestívna a agresívna snímka, v ktorej sa reálne príbehy z autorovho detstva v období španielskej občianskej vojny spájajú so surreálnymi predstavami plnými krutosti a sadomasochizmu. Arrabal rozpráva sebe vlastným spôsobom svoje spomienky na život, keď ho neustále sledovali dva pohľady – pohľad milovanej i obávanej matky a pohľad otca, ktorého ani nemal čas spoznať.(MFFK Febiofest)
Vyborny spanielsky film od rezisera Fernando Arrabala. Realne pribeh reziserovho detstva sa spajaju s drsnymi surrealistickymi scenami a casto sa zobrazuje sexualita. Schechita byka na konci potom bol uz cirociry masaker - no ale ja zabijanie nemam rad, a to tak, ze velmi! Celkovo vsak filmarsky na urovni a ma to aj dobru stopaz - len 90 minut. 75 %(27.8.2016)
Psychoušká hovadina bez většího děje, protkaná představami které jsou tak divné, že stojí za pokoukání Bohužel jsem v tom pseudo-uměleckém prasečáku ale nenašel žádnej význam. Mohlo by se líbit: Salò o le 120 giornate di Sodoma a Le Fantôme de la liberté(2.4.2011)
Tak jsem si řekl, že si na chvíli odpočinu od všeho toho hororového násilí, brutalit, krve a černého humoru a šáhnul po tomhle - hodně rychle mi došlo, že to nebyla (ve smyslu odpočinku) moc povedená volba. Naprosto morbidně surrealistický pohled na život ve Frankistickém Španělsku, kde katolické fanatičky udávají vlastní manžely (se škodlivým pokrokovým myšlením), děti mají erotické představy o svých matkách, tety se nechávají bičovat svými synovci, do kostela se chodí kolem popraviště, kde zrovna odstřelují rudé a mladičký Fando zmlátí svojí kamarádku, protože jeho tetě bití přece dělá dobře. Snové sekvence Fandových představ jsou úchvatně úchylné, úvodní titulky vynikající. Katolíkům (a křesťanům obecně), vegetariánům a veganům se ten film asi moc líbit nebude :-)(18.1.2009)
Arrabala jsem se bál. Když jsem viděl Poběžím jako splašený kůň, říkal jsem si, jak se mohl génius Jodorowsky zaplést v jedné partě s takovým emanem ! Po shlédnutí tohohle kousku je aspoň částečně odpuštěno - Arrabal se tentokrát drží svého surrealistického kopyta, nesnaží se o módní společenskou kritiku, ale místo toho chutě tepe do náboženského pokrytectví. Je to legrace a stojí to za to už jenom kvůli té spoustě záběrů, které by v dnešním politicky korektním mainstreamovém filmu neměly šanci projít.(5.5.2008)
Surrealistická adaptace Arrabalova vlastního románu je působivá v jednotlivých scénách, narozdíl od jodorowského filmů trochu postrádá děj. Docela dobře se na ní ukazují určité limity surealismu jako metody tvorby. Přesto svou až Rabelaisovskou směsicí tabuizovaného, nahlíženého až s jistou rozverností dokáže zapůsobit právě tím, že současně vyvolává naprosto protichůdné emoce. Nechutné a drsné je estetizováno buď použitím barevných filtrů nebo je chyhtlavými optimistickými popěvky uvázeno do neobvyklých kontextů.(16.3.2007)
Martin741
Vyborny spanielsky film od rezisera Fernando Arrabala. Realne pribeh reziserovho detstva sa spajaju s drsnymi surrealistickymi scenami a casto sa zobrazuje sexualita. Schechita byka na konci potom bol uz cirociry masaker - no ale ja zabijanie nemam rad, a to tak, ze velmi! Celkovo vsak filmarsky na urovni a ma to aj dobru stopaz - len 90 minut. 75 %(27.8.2016)
bolan
Psychoušká hovadina bez většího děje, protkaná představami které jsou tak divné, že stojí za pokoukání Bohužel jsem v tom pseudo-uměleckém prasečáku ale nenašel žádnej význam. Mohlo by se líbit: Salò o le 120 giornate di Sodoma a Le Fantôme de la liberté(2.4.2011)
eraserhead666
Tak jsem si řekl, že si na chvíli odpočinu od všeho toho hororového násilí, brutalit, krve a černého humoru a šáhnul po tomhle - hodně rychle mi došlo, že to nebyla (ve smyslu odpočinku) moc povedená volba. Naprosto morbidně surrealistický pohled na život ve Frankistickém Španělsku, kde katolické fanatičky udávají vlastní manžely (se škodlivým pokrokovým myšlením), děti mají erotické představy o svých matkách, tety se nechávají bičovat svými synovci, do kostela se chodí kolem popraviště, kde zrovna odstřelují rudé a mladičký Fando zmlátí svojí kamarádku, protože jeho tetě bití přece dělá dobře. Snové sekvence Fandových představ jsou úchvatně úchylné, úvodní titulky vynikající. Katolíkům (a křesťanům obecně), vegetariánům a veganům se ten film asi moc líbit nebude :-)(18.1.2009)
Pafl
Arrabala jsem se bál. Když jsem viděl Poběžím jako splašený kůň, říkal jsem si, jak se mohl génius Jodorowsky zaplést v jedné partě s takovým emanem ! Po shlédnutí tohohle kousku je aspoň částečně odpuštěno - Arrabal se tentokrát drží svého surrealistického kopyta, nesnaží se o módní společenskou kritiku, ale místo toho chutě tepe do náboženského pokrytectví. Je to legrace a stojí to za to už jenom kvůli té spoustě záběrů, které by v dnešním politicky korektním mainstreamovém filmu neměly šanci projít.(5.5.2008)
seeker23
Surrealistická adaptace Arrabalova vlastního románu je působivá v jednotlivých scénách, narozdíl od jodorowského filmů trochu postrádá děj. Docela dobře se na ní ukazují určité limity surealismu jako metody tvorby. Přesto svou až Rabelaisovskou směsicí tabuizovaného, nahlíženého až s jistou rozverností dokáže zapůsobit právě tím, že současně vyvolává naprosto protichůdné emoce. Nechutné a drsné je estetizováno buď použitím barevných filtrů nebo je chyhtlavými optimistickými popěvky uvázeno do neobvyklých kontextů.(16.3.2007)