The Harder They Come

Takové jamajské U konce s dechem, hlavně obsahově jsou si oba filmy dost podobné. A i tím, že se v nich mísí žánry a chvílemi balancují mezi avantgardním a špatně natočeným filmem. Společné mají rovněž využívání neobvyklých filmových postupů a celkově Harder They Come připomíná také senegalský film Touki Bouki, se kterým má navíc společné to, jak vypadá (kostýmy, prostředí, typickou kulturu), což je dáno dobou vzniku. Škoda jen, že autoři nepoužili trochu víc písniček a dokola opakují titulní píseň a You can get it if you really want. (28.01.2009)

Nemůžu si pomoct, ale tohle prostě má něco do sebe a to něco mi vynahrazuje dost filmařských a scénáristických chyb, které ten film rozhodně má. Ono je to totiž v podstatě blaxploitation (vlastně už jen tím, že tu skoro všichni herci jsou černoši a že si to celé natočili Jamajčani na koleně, víceméně hlavně pro sebe) a v rámci tohohle specifického subžánru je to rozhodně nadprůměrné dílo. Dílo, které, na rozdíl od některých svých kolegů, má hlavu a patu, nenabízí žádné přehnaně dokonalé nebo akční hrdiny, dokonce se snaží i o normální příběh a ani nevypadá tak amatérsky. Má taky podmanivou atmosféru, realisticky působící kameru, zajímavý příběh a dokonce i příjemnou reggae a gospelovou hudbu, kterou sice normálně zrovna neposlouchám, ale sem se skvěle hodila a ani mi tolik nevadilo, že ta ústřední skladba zde zazní rovnou několikrát. A snaží se to i o nějaké zajímavé nápady a silnější scény. Takže když si spočtu tohle + fakt, že mě to celkem bavilo sledovat a že mám tyhle nezávislé svérázné exotické filmy hodně rád, nemůžu být nespokojený. Má to prostě své kouzlo, tenhle nejslavnější jamajský film. Slabé 4* (06.11.2022)

Jimmy Cliff je fakt cool man. On snad ani nehraje, protože tu roli má v krvi. Co stojí dál za shlédnutí: naprosto úžasný stavy tranzu v kostele, duširvoucí kázání staršího preachera s mlácením do bible, scéna u fotografa, největší dredy co jsem kdy viděl (u toho jedinýho chlapáka, kterej měl dredy) nebo projíždění se autem po parku (připadalo mi to, jak kdybych na té Jamajce byl s nima). A to raga, to je prostě pohoda. A ta pohoda z těch šťastnejch černejch tváří jenom srší. Aspoň do té doby, než se začnou řešit peníze... Ten film má prostě atmo, kvůli které jsem přihodil navrch jednu hvězdu. A bacha na angličtinu, fakt drsnej (asi) jamajskej akcent - jde fakt blbě rozumnět. (26.11.2007)

Můj první jamajský film a myslím, že i na dlouhou dobu poslední. Ne, že by se mi nelíbil, ale nějak tuhle oblast nevyhledávám. A co si budeme povídat, tenhle snímek je skvělý v jednom zásadním ohledu - ve své hudbě. Ta zde hraje zásadní roli a dovede vás klidně odloudit od děje, z kterého si pak nebudete ani moc pamatovat. (24.09.2015)

5/10 Mladý impulsívní jamajský chuligán přijíždí z venkova do města, aby uskutečnil svedkůj sen o lepším životě. Prostředkem k dosažení tohoto vyššího společenského statusu hvězdy mu má dopomoci farářova dcera a hlavně muzikální talent. Záhy ale zjišťuje, že cestu mu málokdo/co usnadní, ba právě naopak se setká s „klacky pod nohami“ od zavedeného establishmentu – nahrávací společnosti, církve. Logicky se proto vydává jednodušší ale nezákonnou cestou a začne podnikat v oblasti zeleného zlata. Stihne sice ještě nahrát hit, který ho učiní na 20 minut slavným, ale ze šikmé plochy není úniku, obzvláště, když při své těžko zvladatelné povaze začne kosit první zkostnatělé struktury. Při prvním objevení Djanga jsem se s uspokojením konstatoval, že publikum na Jamajce se tomu smálo ještě víc než já, až po chvíli mi došlo, že to všíchni viděli pod vlivem, takže můj dojem může být zkreslený přítomností THC. V další fázi sledování se mé tušení opakovně potvrdilo v bezstarostném performance všech zúčastněných herců, kteří svým projevem zasadili těžkou ránu mému jazykovému sebevědomí, protože jsem si nemyslel, že k pochopení běžných scén filmu v „anglickém“ znění budu ještě potřebovat titulky. Samotnou stránkou zůstává zvuková stránka filmu, kterou fajnšmekr ocení a odpůrci si vzpomenou na vtip o Jamajce, když dojde tráva. (14.01.2009)