외출
April Snow
Obsahy(1)
In-su pracuje v koncertní hale, kde instaluje vybavení na hudební vystoupení. Jednoho dne je však zastižen nepříjemnou zprávou. Jeho manželka se stala obětí dopravní nehody. Jenže v autě nebyla sama a tak se In-su před operačním sálem v nemocnici setkává s manželkou druhé oběti. Zprvu se zdá, že šlo jen o služební cestu, ale po přečtení manželčiných zpráv v mobilu a informací z jejího pracoviště dostává In-su jasnou představu o tom, co doopravdy jeho žena v autě ten den dělala. Aby zjistil víc, pokouší se navázat bližší kontakt s manželkou druhé oběti. (EMIA)
(více)Recenze (56)
Tenhle film se snaží vyjádřit většinu emocí mlčením. Někdy se mi zdálo, že záběry jsou zbytečně zdlouhavé a že pár slov navíc by neuškodilo. Jak je ale člověku po tom, co ho v životě potkají hned dvě velké rány za sebou. Jen pomyšlení nad tím, že se něco takového může stát, je nepopsatelné. Do chování hlavních hrdinů jsem se ale moc vžít nedokázala. A to ani přesto, že hrdinku hrála úžasná Ye-jin Son. 3,5* ()
Film, ktorý vo mňe dozrieva aj pár dní po pozretí, každou snehovou vločkou na mojom okne upomína na nevysloviteľnú bolesť, zarmútok ako i krehkosť a jemnosť vzťahu vzniknutého v tých najhorších životných chvíľach si za svoju neutíchajúcu melancholickú rezonanciu v mojom vnútri plné hodnotenie nakoniec zaslúži. ()
Láska ani tento film nepotřebují příliš slov. Pomalu plynoucí příběh o zradě, bolesti, touze a lásce s krásnou, a jak jinak než skvělou, Ye-jin Son působí kouzlem nevyřčeného a přitom jasně patrného. Korejci prostě umí lásku hrát jako málokdo a nepotřebují k tomu několikasetstránkový scénář, řekl bych že tady to bylo tak 15 stran A4 a ono to stačí. Já chtěl dát čtyři, jenže Ye-jin Son... :) ()
Komorní drama, které je komorní až přespříliš. Dlouhé záběry na statické interiéry, mlčící postavy (ano, sice zmýtané vnitřními emocionálními bouřemi nepředstavitelných rozměrů, ale pro vnější svět a oko diváka opravdu jen mlčící), skromná hudba (pro korejský film tradičně kvalitní) a minimum vedlejších postav, které do dění více méně vůbec nezasahují. April Snow je už na mou křehkou část osobnosti trošku přespříliš. Prostě zamířil přímo do té cynické pětiny a pronudil mě až do závěrečných titulků. Jasně, námět je to zdrcující a zajímavý, ale ony se ty ztrápené obličeje prostě časem okoukají a nic jiného ve filmu vlastně není. Třeba by pomohli jiní herci nebo jiný styl vyprávění, ale tak jak to lěží a běží, tak jde o jen o nudný "depkotvořič" s klasicky se vyvíjející romantickou linkou. [srpen 2006] ()
Dvaja mladí ľudia s bolesťou v duši, ktorá je tu prestieraná na úplne inom tanieri než nám predkladá Hollywood. Paradoxom zostáva, že tak, ako je April Snow poznačený nádherne plynúcou atmosférou, komornými hercami, nežným prístupom k látke, na druhej strane sa môže zdať až prehnane rozvláčny, nudný a pomalý. Napriek tomu, ako spomína Adrian, tento film sa aj po troch dňoch pomaly ukladá v mojej pamäti a každým dňom nachádzam jeho väčšiu dôležitosť. Citová odysea muža a ženy, tragédia, ktorú neodveje ani čas, spomienky, bolestný pohľad úžasnej Ye-jin Son sa do mňa zabodával s neuveriteľnou intenzitou, jemná klavírna melódia je pastvou pre dušu. Južná Kórea má snáď najväčší talent na úprimne romantický výklad príbehu a ja som vôbec nebola schopná protestovať. ()
Reklama