Zloděj koní

Vizuálně opojné záběry nekonečné krajiny, meditování mnichů nebo slavnostního uctívání tibetských božstev jsou v ostrém kontrastu nad neutěšenými obrazy krutých horských podmínek, koloběhu života, kde je místo pouze pro násilí, které je pro zachování rodu bezpodmínečně nutné. Tvrdý život je v tomto prostředí podáván s naprostou samozřejmostí, kde není prostor ani čas na nářek nebo zamýšlení se nad svými činy. A tak vlastně končí i Zloděj koní, nemilosrdným obrazem výsledku čistého násilí bez jakéhokoli náznaku soucitu. (16.06.2011)

Nuda, nuda a ještě jednou neskutečná nuda. Poctivě dodíváno do konce jen s vypetím všech sil a nasazením vinné meducíny... Neglorifikovaný pohled do života v drsné tibetské krajině přináší sice vizuální krásu, ale opravdu je k ukousání rozvláčný, zdlouhavě zachycující náboženské rituály apod. Zkrátka, doporučit určitě nemohu... (19.11.2015)

Tibetské reálie jsou samy o sobě působivé a neuvěřitelně fotogenické a Zloděj koní nám přináší i jiný pohled na Tibet, než jakého se nám dostává hojně v nejrůznějších dokumentech. Ale k dokonalosti mi tu něco chybí. Navíc aspoň doufám, že buddhismus je dost o něčem jiném, než o modlení se, aby nám Buddha dal to nebo ono. (12.11.2009)

Film sa okázalým spôsobom venuje krutému životu rodiny zlodeja koní, kde nie je miesto pre súcit. Problémom však je až prílišná koncentrácia duchovných a kultúrnych zvyklostí. Každá krátka scéna zo života zlodeja je vystriedaná náboženskými a folklórnymi udalosťami a hoci mali niekedy svoj význam, predsa len si myslím, že ich bolo príliš. (08.09.2011)

Film na jednu stranu hodně vázaný na tibetskou kulturu a rituály, ovšem na druhou stranu díky své syrové poetice a díky prostotě a síle příběhu, jejž vypráví, dost dobře srozumitelný i člověku na opačném konci světa... Pomalé tempo vyprávění, kdy jeden dlouhý, statický záběr následuje další, výrazná absence dialogů a atmosférický soundtrack dělají z tohohle filmu záležitost poměrně divácky náročnou, ale maximálně působivou - a místy až hypnotickou. Hodinu a půl jsem nebyla s to odtrhnout oči od obrazovky. Jednou za čas člověk natrefí na čirou audiovizuální magii - a "Dao ma zei", byť je to dost neveselé a truchlivé pokoukání, je rozhodně jedním z těch nejmagičtějších filmů, jaké jsem zatím viděla. (10.03.2008)