Dítě

Socialni drama v syrovem az dokumentarnim obalu o mladikovi, jez zije ze dne na den a snazi se prezit jakkoli az jeho ciny vyvrcholi nerozvaznym napadem dat adoptovat vlastniho syna, jen aby za nej ziskal nejake penize. Slabsi zacatek napravi dramaticke vyvrcholeni s jednim preslazenym skraloupem. Nic vic nez dalsi kriticky pohled na spolecnost a lidi v ni. 60% (15.11.2008)

Biblický příběh. Moc se mi líbí, co tady napsal Tetsuo. Je to o něčem v srdci, ve svědomí, naléhavé a smutně to bolí. Jistě že je jakékoli ocenění nenutným darem za píli a vroucnost úmyslu belgických dvou bratrů, ale potěšení z jeho zisku může zahojit jizvy po výtoku citů, které ze sebe herci, Jérémie Renier ad. snad s pomocí Stanislavského vydali. (15.05.2010)

Prodat lze všechno, jenom následky si musí nést každý sám. Bruno chce pomoci - sobě i své přítelkyni, na které mu záleží. K právě narozenému synovi ještě nemá žádný citový vztah a prodat dítě k adopci je pro něho zcela přirozené řešení a snadný výdělek - jako kšeftování s kradenými věcmi. O nic nejde, mohou mít přece jiné ... Nepočítá s mateřským citem Soni, je naprosto zaskočený její reakcí a snaží se dát všechno do pořádku - jenomže to nejde tak snadno. Civilně natočené, ale poutavé drama o vině a trestu. Klidně se to mohlo stát. (05.01.2009)

7,5/10 Tak trochu anti-film (teda aspoň pre vyslovene mainstreamovo orientovaných divákov) o troch-štyroch deťoch rôznych vekových kategórií (ale zdá sa, že tá dievčina sa z toho dostala pomerne rýchlo). Cestu k nemu si musí každý divák hľadať sám, samotný film vám to nijako neuľahčuje (ale ani nekomplikuje). Inak, Jhershaw je celkom vtipný, ak od realistického/naturalistického filmu požaduje nejaké "príkrasy a umocňovanie"... . (09.01.2007)

Dítě na mě zapůsobilo jako zjevení. I když ve filmu jde i o miminko, jedná se hlavně o dospění jinýho dítěte, jeho táty. O dospění a uvědomění si, co máme opravdu rádi, na čem skutečně záleží. A někdy tohle dospění bolí, někdy je i fatální, přesto - pokud k němu vůbec dojde, tak je to výhra až za hrob a pro diváka katarze. Dospívání hlavního hrdinu bolelo, tak moc, že jsem měl husí kůží a bolelo mě to s nim a alespoň náznak jeho dospění byl blaženě osvobozující. Šťastná byla i volba hlavních představitelů, jejichž křehkost, zranitelnost a sympatičnost určitě pomohla ke snadnýmu vctítění se do osudů postav jimi ztvárněných. O přílišnej realističnosti a absenci hudby, jak někteří filmu vyčítají, bych se vůbec nebavil, toto je výsostný umělecký dílo. (20.10.2008)