Klub odložených

Tento snímek se mi líbil půl napůl. Samotná práce se scénou a kamerou mě fascinovala, stejně tak režie. Stále dokola a dokola, koloběh bytí. Naděje, že si pro odložené figuríny někdo přijde. Smutné. Jako domovy pro staré, postižené. Hudebnice očekávající stále nějakou změnu, která nepřichází. Nakonec však změna nastane. Tuto část jsem však moc nepochopila a vůbec se mi nelíbila. Do půlky skvělé, potom už ne. Pro mě. (01.01.2013)

Podobenství >ze života< - a uvědomte si lidičky ku vší té symbolice trošku i ten rok vzniku! . . . A nebuďte loutky!! - - - - - (Poprvé viděno kdysi na nějakém klubovém promítání těsně kol konce dob loutkových, hodnocení po repete 3.6.2011 na >odloženém prostoru< v rámci cyklu M.Č.A.F. 73., komentář zde jako čtvrtý - 3.6.2011) (03.06.2011)

Příběh tohoto okouzlujícího snímku se jistojistě odehrává v důsledku protnutí filmové kamery s průběhem funkce pravděpodobnosti jednoho domu v nějakém Trýznivém městě. Postavy (resp. jejich figurínové inkarnace) se zpočátku chovají jako na Místě osamění, aby byly vzápětí necitlivě vtaženy do generačního přeskoku. Trochu se to semele, namíchá, a staré děje jdou opět nezměněny dál, nyní ovšem už Podobojí. Všechno je zde staré, rozpadající se, poetiku a dynamiku zde rámuje destrukce časem, která ale nemůže zvítězit nad nesmrtelností duše, stejně jako každém pořádném zombie hororu. Zvlášť působivé je to v případě harfistky, jejíž harfy struny potrhané vytváří melodie zmarem požehnané.... (14.04.2010)

V Praze na Smíchově přesněji řečeno v Plzeňské ulici, jsem viděl v jednom velice starém a zchátralém činžovním domě, něco neuvěřitelného ! A sice dožívat svoje poslední dny existence staré nepotřebné a poškozené figuríny. Že si dělám srandu? Nebo že to není možné? Ne kdepak, v tomto krátkém filmečku od mistra Jiřího Bárty je to všechno pěkně černé na bílém. S hudbou Petra Skoumala a se samostatnou režisérovou trochu zvláštní a neobvyklou animací objektů v reálném prostředí, se jedná o skutečně nezvykle kouzelný filmeček..Po hraném hororovém Posledním lupu a po jednom nejoriginálnějším animé z osmdesátých let velmi originálním a mistrovském Zaniklým světem rukavic, se jedná teprve o třetí snímek který jsem od tohoto autora celý a pořádně viděl, a opět můžu říci že výborný a opět nezklamal. (13.03.2007)

Ten film je v mnoha ohledech velmi úctyhodný. Práce se takto velkými loutkami musela dát obrovskou námahu, zejména v animovaných pasážích. Nicméně jsem úplně nepochytil, kde je tam to podobenství s generačními střety. Mě osobně se zdálo, že by ten film šlo trochu zkrátit, aby v některých pasážích nenudil a více se soustředil na hlavní dějovou linku, nicméně i tak bych to označil za solidní 3,5 hvězdy. (24.03.2024)