Luk

Na Kima docela slabota, ale přesně v jeho stylu. Slizkej stařík si dělá zálusk na mladou kočičku a žárlí na její možné nápadníky. Ve zbytku filmu hraje dost nepřesvědčivě na luk a také nás poučí o tom, že lidskou hlavu, omotanou lanem, síla několikatunového člunu od těla neodtrhne. Zajímavé... Já čekal něco ve stylu praku a následného krmení ryb. (04.02.2012)

Kim Ki-duk je umelec, coz je v dnesni dobe sterilnich, sice technicky zdatnych, ale umelecky totalne neschopnych reziseru velmi vzacna vlastnost. The Bow je sice pomaly, nizkorozpoctovy a mnohym se muze zdat nudny, ale je to take film originalni, kreativni a krasny. Opet tradicni Kimova poetika vyjadrena beze slov je tentokrat navic podporena vybornou hudbou (mozna vubec nejlepsi ze vsech filmu Ki-duka). A kdyz uz si myslite, ze to bude uplne prvni Kimuv film, ve kterem se nesuka, prijde finale a spiritualni fucking! 7/10 (10.06.2010)

Ač jsem tajně doufal, že tomu tak nebude, musím po zhlédnutí filmu naprosto souhlasit s May a Adrianem. Určitou dobu je Hwal poutavý a poetický, což podporuje krásná hudba, jež mi evokovala Bin-jip, u Ki-duka tradičně fascinující vizuální forma a přesně v duchu Kimových příběhů nemluvní hrdinové, zasmušilý stařec a přelíbezná dívka, osaměle žijící na lodi a čas od času poskytující za úplatu azyl rybářům. Po opakovaném střeleckém cvičení s lukem žárlivého dědy se snímek přetaví ve vznešenou nudu a ani krapet bizarní finální fáze nenapraví dojem únavnosti a prázdnoty. (25.03.2006)

Třeskutá zábavnost první třetiny filmu spočívá v tom, že nevíme jestli bude dědula hrát na tětivu, nebo jestli se bude jeho sedmnáctiletá nevěsta houpat na houpačce… nebo jestli ti dva náhodou nebudou zase dlouze a beze slov koukat do moře… Další třetina filmu už naštěstí nese určité stopy děje a závěrečná část snad má i nějaké to vyprávění. Přes tu neskutečnou rozcamranost a hraní si na „poetiku“, přes úvodní neschopnost cokoli sdělit…mi Luk nakonec nepřišel jako úplně špatné koukání do prázdna. Dokonce si troufnu tvrdit, že je mi celý film o jeden sloní a dva žabí kotrmelce sympatičtější než Kimova předchozí Trojka železo. Hlavní postavy opět ani nehlesnou, ovšem tentokrát jsou alespoň patrné jejich motivace a důvody jednání. Ke štěstí mi stačí málo a tentokrát jsem měl radost, že svou chabou inteligencí dokážu alespoň zhruba zachytit p-r-o-č se na plátně děje, co se děje (což mi u například u 3-iron soustavně unikalo). Když k tomu ještě připočtu celkem povedený „symbolický“ konec, nacházíme se někde mezi třemi a čtyřmi bodíky. A protože mám zrovna celkem dobrou náladu, venku svítí sluníčko a cítím touhu podpořit umění, dávám čtyři. To bude mít Kim Ki-Duk v té jejich dálné Koreji jistě radost! (27.09.2009)

Asi ne dokonalé, zbytečné pnutí je cítit především v občas trochu zbrklém scénáři. Psychologická nevěrohodnost, zpomalovaný závěr ani hlavní opakující se hudební motiv mi nevadily. Příběh bych ještě o něco oklestil, co se týče obrazové stránky, film se povedl moc, a pár poněkud surovějších míst - především to s posledním účinkováním šípu ve snímku - se do něj velmi hodí. (27.09.2006)