Antropofág

Klasická ukázka béčkového hororu: nepřekvapily mě špatné herecké výkony ani špatný scénář, nelamentuji nad nelogičností děje (výstavka ožraných lebek výsledkem měsíčního futrování) ani nad jednáním postav (jsem pohybu schopná mamina, ale raději vyčkám v kobce plné mrtvol, až přijde starej a navrhne odtud zmizet). Co se ale dalo vybrousit bylo napětí, atmosféra, burcování emocí. Jenže když ani jedno z toho nepřišlo a jediné mrazení mi působily zatraceně upnuté džínsy Marka Bodina a na nervy jdoucí břinkání místo hudby, nelze Antropofága hodnotit víc než 40%. PS: ale palec nahoru za úvod filmu, kdy se do záběru přimotá holčička v pruhovaném pulóvru. (01.08.2012)

EHF: ANTROPOPHAGUS je film, ke kterému si musíte udělat čas. Začátek sice je akční, ale potom se vše zklidní a vy si připadáte jako při sledování teen slaďáku nebo propagačního filmu od Čedoku :-) Ale vše se v dobré obrátí a brzo začne - za nádherně nelogického klopýtání děje - pořádná jízda. Parta lidí, ostrov, ze kterého nelze utéct, prázdné domy, neblahá znamení....ano, je to klišé jako hrom, ale proboha: píše se rok 1980. Děj přímo vybízí k postupnému budování napětí, které začne v noci bouřkou a do konce filmu si prakticky neoddychnete. Lidi ubývají, jejich likvidace jsou stylisticky poplatné době, ale jedná se samozřejmě o starý dobrý gore. Celý film mi přijde, nadneseně řečeno, jako takové horor-road-movie - kdy oběti prchají a hlavní záporák George Eastman jim je svým mílovým krokem v patách. Mimochodem, hlavní monstrum je snad jedna z mála věcí ve kterých spatřuji lehkou rezervu. Ale zvyknu si :-) Lekačky jsou rozkošné, stejně jako finále samotné... pokud bych měl vypíchnout nějaké scény, kupodivu by to asi nebylo slavné pojídání nenarozeného plodu, ale spíše intermezzo va starém domě a objevení tajného pokoje. Jóó, staré veliké domy nikdy nezklamou... A D´Amato naprosto nezklamal mě a ve svém srdéčku mu buduji malé místečko, hned vedle jiných mistrů... BRAVO! (17.11.2012)

Evropský gore-horror ve své nejsyrovější podobě. Po technické stránce to místy není sice žádná sláva (nízký rozpočet tomu napovídá), což je možná hlavní důvod, proč si u fanoušků mainstreamových horrorů oblibu nikdy nezíská. Ovšem fajnšmejkři si tohle dílo vrchovatě vychutnají už jen kvůli několika vypečeným scénám, které ve své době vyvolali nejeden dávící reflex nebo mrtvici. To vše za doprovodu temné synťákové hudby Marcella Giombiniho, ze které se ježí chlupy i na místech, kde nerostou. Dokonale tak dokresluje jednotlivé scény, kterým při pozornějším poslechu vévodí ústřední melodie, která naplno vyzní během závěrečné scény. Kdybych měl vypíchnout nějakou zásadní scénu, tak je to určitě hang-out ve studně. Pro mě to je za plný počet. (06.04.2014)