Jak sladký byl můj Francouz

16. století – muži je v zajetí kmene Tupinamba darováno osm měsíců života, manželka i vlastní chýše. Podaří se mu vyhnout kanibalskému obřadu? Vykoupí se tím, že domorodce naučí vyrábět střelný prach? Přidá se na jeho stranu nově nabytá manželka? Příběh, který skrze kanibalský motiv místy nabývá černohumorných odstínů, režíroval „otec nového brazilského filmu“ Nelson Pereira Dos Santos. Film je prokládán transkripcemi dobových zápisků cestovatelů, dobyvatelů a misionářů. (16.08.2005)

Príbeh námorníka, ktorého zajmú domorodci z kmeňa Tupinamba a keďže ho považujú za Portugalca, rozhodnú sa ho zjesť. Tento film zobrazuje domorodcov ako úplných magorov a keďže som pred ním videl novšie, lepšie spracovanie (Hans Staden), zachraňuje ho len tá džungľa (teda to, čo z nej v dobe natáčania zostalo), nahé indiánky a fakt, že mám rád filmy s domorodcami. (08.02.2012)

Film s Indiány, který není westernem. Který se neodehrává v na prériích Severní Ameriky, ale v pralese Jižní. Děj je z století šestnáctého a ne devatenáctého. Tak trochu je to inspirováno Hansem Stadenem, a jeho knihou - bestsellerem ,,Pravdivá historie a popis země nahých a strašlivých lidožroutských divochů, nalézající se v novém světě Americe" nicméně s Francouzem, který měl jiná štěstí i neštěstí. Zase na druhou stranu některá prokletí vyjdou. (21.02.2022)

Film Jak sladký byl můj Francouz je brazilsky frivolní anekdotou. Nelson Pereira dos Santos pojal počátky evropské kolonizace jeho rodné zemičky s černým humorem, brazilskou bezstarostností, estetikou řádkovaných obrazů. Kameraman Dib Lutfi byl svědkem živoucích obrazů podle vzoru a amerických záznamů rytce a nakladatele 16. století Theodora de Bry. A tak stinná stránka kolonizace má předurčenost vůle antického božstva, se sebevědomě temperamentní ležérností zůstává věrna reáliím doby až do posledního výdechu, ani se nevzdává frivolně černého humoru. Nelson Pereira dos Santos nakreslil poezii, osobitý tanec brazilského bytí, přiléhavě jemný hudební doprovod sestavil z not Zé Rodrix, spolu s ním Guilherme Magalhães Vaz. Prvním bodem zájmu je Francouz (pozoruhodný Arduíno Colassanti), jeden z mužů z francouzsko-portugalského soupeření při objevování a dobývání pobřežních částí Brazílie. Život v 16. století skýtal mnohá nebezpečenství, ale také radosti a rozkoše. Hlavní ženskou postavou je tady Seboipepe (velmi zajímavá Ana Maria Magalhães), mladá žena indiánského kmene Tupinamba, neblaze proslulého tím kanibalismem. Smrt je pouhým okamžikem v životě, život se má vychutnávat, a smrt má své vyšší poslání. K nejvýraznějším postavám patří také náčelník kmene a majitel chutného francouzského otroka Cunhambebe (dobrý Eduardo Imbassahy Filho), a vychytralý a hamižně krátkozraký francouzský obchodník, indiánský výhradní dodavatel věcí (zajímavý Manfredo Colassanti). Film Jak sladký byl můj Francouz jest rozkošnou černou komedií, má brazilský rytmus boků a lehké kouzlo poetické frivolnosti. Tak poetizující realita provokuje! (05.05.2021)

Byl chutný, ten můj Francouz (Como era gostoso o meu Frances) aka How Tasty Was My Little Frenchman*** (Brazílie 1971)*** Scénář a režie: Nelson Pereira dos Santos*** Kamera: Dib Lufti*** Hudba: Guilherme Magalhães Vaz, José Rodrix*** Střih: Carlos Alberto Camuyrano*** Hrají: Gabriel Araújo, Gabriel Archanjo (Mbiratata), Ana Batista, João Amaro Batista, Arduíno Colassanti (Francouz), Manfredo Colassanti (obchodník), Hélio Fernando, Eduardo Imbassahy Filho*** Jazyk: Portugalština/jazyk Tupi/Francouzština*** 84 min*** Konec 16. století. Francouzský námořník považovaný za Portugalce je zajat indiány a je mu oznámeno, že bude sněden. Před tím ho ale čeká osm idylických měsíců v ráji. Pokouší se uprchnout, ale nakonec skončí tak, jak mu bylo řečeno. Syrové filmařské postupy a prokládání příběhu citáty dodává filmu až dokumentární ráz. (23.01.2008)