Zítra nehrajeme!

Ještě jsem neviděla film nabitý tolika hereckými hvězdami, ve kterém by však žádná z nich neměla hlavní roli, neboť ta patří old-fashion varieté, které se ten večer odehrává naposledy a tak je třeba se s ním patřičně rozloučit. Dojemné, veselé, smutné...výborné. Marlowovský detektiv Kevin Kline, Harrelson-Reilly dvojka k pohledání, andělsky svůdná Virginia Madsen, mámovská Meryl Streep... ti všichni tvoří neodolatelnou "rodinu", když je sledujete, máte pocit, že k sobě patří od jakživa, že spolu tu show denodenně dělají. Viva Altman! (23.07.2006)

Altmanův liný styl vyprávění je můj šálek čaje, Prostřihy dokonce považuju za geniální, když ale ani po páté country lidovce o rebarborovém koláči nenastal žádný zlom a šou jela ve stejné uspávající lince dál, řekla jsem si, že tady není něco v pořádku a to jsem šla na film měkkosrdcatě naladěná. Parta herců a vizuální stránka, zákulisí, z kterého dýchly zašlé časy - to bylo moc pěkné a člověk cítil takové rodinné teploučko, ale šílenou absurdní estrádu, která všemu dominovala, jsem nepobrala. Snad někdy příště. (22.08.2006)

Věřím, že polovina diváků nevydrží dvacet minut a odejde nebo vypne. Uvažoval jsem o něčem podobném, pak jsem hru přijal a dotáhl to až do konce. Nejde o bůhvíjaké dílo, ale jedno se upřít nedá, je to úlet. Partička zkrachovalých existencí, která zasvětila svůj život hudbě, rozjíždí svou poslední rádiovou šou. A my jsme jejími svědky. Nic víc nečekejme. Příjemný film plný hvězd a hudby nejrůznějších úrovní. Kříženec Phila Marlowa a rodiny Smolíkovy. Hop nebo trop- já říkám tedy rozhodně "Hop"...70% (13.02.2012)

Typický Altman se svou stejně typickou pracovní metodou rozbitého zrcadla, jehož stovky střípků v ideálním případě dokáže složit do zajímavé a přitažlivé mozaiky. Leckdy se to ale nepodaří a v takovém případě je silně zřetelně znát absence silného příběhu a ústředního hrdiny. Režisér načrtává atmosféru celého filmu už v úvodních slovech vypravěče, který popisuje divadlo a jeho představení přenášené do éteru, které už tak před padesáti lety s nástupem televize ztratilo šmrnc a drží ho jen nostalgie a neochota připustit si plynoucí čas a změny ve společnosti kolem sebe. Měl jsem problémy s tempem Altmanova snímku a pokud mám problémy s tempem já, bude je mít nejspíš i většina diváků. Altman nikam nespěchá a nechává své hrdiny vychutnat si poslední představení v divadle, které z rozhodnutí vyšší moci končí a vystřídá ho obří parkoviště. Nechává herce a zpěváky odzpívat celé písničky a ten, komu vadí žánr country, bude nejspíš nefalšovaně trpět. Na druhou stranu kladem snímku je velmi vyrovnaná a silná herecká sestava, jaká se často ani v americkém filmu nevidí a jejich přítomnost je taky na plátně znát. Tajemná postava anděla zahraná půvabnou Virginií Madsen mi přišla poněkud násilně vsazená a obešel jsem se docela dobře bez ní. Jakkoli jsem se po celou dobu stopáže trochu nudil, nakonec s odstupem několika dní musím říct, že Zítra nehrajeme! ve mně nechalo takový zvláštní pocit nostalgie a oproti četným filmům, na které člověk za pár dní zapomene, si tu náladu určitě budu připomínat i v budoucnosti. Celkový dojem: 55 %. (23.05.2010)

Robert Altman vždycky uměl filmy, které neměly jednu hlavní postavu, ale hned několik a nikdy pro diváka nebyl problém se v tom orientovat. I tentokrát je filmu spousta postav a režisér opět vše bezproblémů kočíruje. Altman vytvořil vlastní svět skoro bez příběhu, postavený jen na výborných hercích (velmi překvapila Lindsay Lohanová, kdyby v soukromým životě nebyla taková kráva, mohlo by z ní něco bejt...) a skvěle vykreslené atmosféře. Kdo má Altmanovi filmy rád (jako já), film si užije, kdo ne, bude se nudit. (20.12.2010)