Ninja Terminator

Ninja Terminator je považován za nejlepší ninja film nesmírně plodné produkční společnosti IFD Films. I když těžko říct, zda si tohle označení zaslouží, vzhledem k tomu, že IFD vyprodukovala jen během 80. let (v době největší ninja mánie) přes 100 ninja filmů. A pochybuju, že existuje divák, který viděl úplně všechny. Natožpak divák, který by se v nich dokázal pořádně vyznat. Všechny mají tak podobné zápletky a tak podobné názvy (povinně kombinující slovo „ninja“ s jiným, náhodně zvoleným slovem), že je prakticky nemožné je od sebe rozeznat. Většinu z nich má na svědomí „Ed Wood hongkongské kinematografie“ Godfrey Ho. Extrémně hyperproduktivní režisér, který dokázal zplodit až 30 ninja filmů ročně. Jak se dá něco takového stihnout? Poměrně snadno. Stačí nakoupit pár hongkongských, thajských a filipínských filmů, které nikdo nezná. Ty pak všelijak pospojujete, pokaždé je promícháte trochu jinak a předabujete tak, aby postavy z nich v každém filmu říkaly něco trochu jiného. Hudbu pak bezostyšně nakradete z různých známých filmů. A aby se to dobře prodávalo na západě, tak přitočíte pár záběrů se západními béčkovými herci, po kterých ani pes neštěkne. Nejznámějším z nich byl Richard Harrison, který se vepsal do dějin světové kinematografie tím, že údajně odmítl hlavní roli ve spaghetti westernu Pro hrst dolarů, čímž udělal z Clinta Eastwooda hvězdu. Harrison údajně pro IFD natočil pouze jeden ninja film a až později se dozvěděl, že se jeho filmografie rozrostla o desítky ninja filmů recyklujících stále tytéž záběry s ním, což jeho kariéře příliš neprospělo. Harrison má schopnost odehrát veškeré scény s jedním, kamenným výrazem v obličeji a jeho ninjutsu dovednosti spočívají v tom, že se dokáže pomocí stop triku převléknout ve zlomku sekundy z civilu do maskáčového ninja obleku (který nosí, aniž by se pohyboval v přírodě). Poté už to po něm převezmou dubléři, kteří se zase umějí pomocí stop triku během soubojů teleportovat z místa na místo. Vzhledem k tomu, že všechny ninja filmy od IFD vznikaly zmíněnou „cut and paste“ metodou, tak nepřekvapí, že neměly úplně nejsoudržnější zápletky. Ninja Terminator vyniká tím, že u něj na malou chvíli dokonce chápete, co se v něm děje. Film začíná velmi srozumitelně. Hodní černí ninjové ukradnou zlatou ninja sošku zlým červeným ninjům, kteří ji chtějí zpátky. Poté následuje nepochopitelný časový skok „o dva roky později“ a od té chvíle už to přestává dávat jakýkoliv smysl. Rozkódování toho, kdo je kdo a o co komu jde, vám pořádně protočí mozkové závity. Tvůrci nám totiž naservírovali dva filmy v jednom. V tom druhém místo Harrisona sledujeme asijského hrdinu, který nedělá nic jiného, než že se s někým pere nebo souloží. Tahle postava má paradoxně nejvíce prostoru. Nejspíš proto, že herec, který ji ztvárnil, opravdu ovládá bojové umění (všechny protivníky zmlátí doslova levou zadní a s rukama v kapsách), na rozdíl od hlavních, západních herců, kteří se zmůžou akorát tak na legrační pózy. Další výzvou pro diváky je pak fakt, že spousta důležité akce se odehrává mimo obraz, díky tomu, že na DVD jsou herci před kamerou často oříznutí (vinou lajdáckého přepisu nebo neschopného kameramana, kdo ví). Někdy jen částečně, čímž vznikají velmi netradiční kompozice. Někdy úplně, takže nechybějí momenty, kdy dvě hovořící postavy sedí naproti sobě a v záběru vidíme pouze stůl mezi nimi. V takovém případě je někdy těžké poznat, kdo s kým vlastně mluví, jelikož spousta postav je nadabována stejným hlasem. Ale v tom je ta zábava. Když film uvidíte ve více lidech, můžete s nimi pak další hodinu a půl po jeho skončení vášnivě diskutovat o tom, co se v něm vlastně dělo a proč se to dělo (např. proč mají všichni ninjové oční stíny a proč nosí jeden z padouchů na hlavě dámskou paruku, kterou si sundává jen před souboji?). Tohle je univerzální komentář použitelný na libovolný film od IFD. (08.02.2017) (méně) (více)