Extrémní svahy

Ti největší borci jezdí na prknech. Kdo nemá prkno, je looser. Dnešní snowboarďáci jezdí po delších trubkách (a sami jsou větší trubky) než snowboarďáci před dvaceti lety – to je asi tak všechno, co jsem si odnesl z dokumentu Extrémní svahy. Ačkoliv v něm bylo informací podstatně více, forma jejich podání mě odrazovala od jejich akceptování. Parta übercool týpků (a jedna dívka) odjíždí kamsi na Aljašku, kde následně jako ti největší borci sjíždějí ty nejnebezpečnější kopce (fajn, KOPCE), což je prostříháváno dokumentárním matrošem o nejvícübercoolovém sportu na světě. Chápu, že „svůj“ sport si bude každý vychvalovat až do nebes, ale čeho je moc, toho je příliš. Některé věty pronášeli jejich autoři s podobně posvátnou úctou, jako by mluvili o objevení léku proti rakovině. Přitom jde jenom o sport, o prachobyčejný sport! Pokud to skutečně mysleli vážně (a obávám se, že ano), nebál bych se použít označení „parta arogantních machříkům, přesvědčených, že kolem snowboardu se točí celý svět“. Toužil jsem jim, ignoruje vlezlé a neskutečně často opakované „ju nou“, vmést do tváře, že život je také o něčem jiném, nejenom o vyhýbání se obrovským sněžným lavinám za hlasitého výskotu. Je zde dobře patrný úpadek zaznamenaný filmem Legendy Dogtownu – kterak se z nezávislých skejťáků stali závisláci na penězích a slávě. Podnikali by tak nebezpečné sjezdy bez přítomnosti kamer? Ani náhodou. Po technické stránce jsou Extrémní svahy na špičkové úrovni, to jim nelze upřít a při mnohých jízdách jsem ani nedutal. Jenže těch jízd bylo skutečně mnoho, navíc prokládaných materiálem, který jsem – coby vrcholový nesportovec – neshledával nikterak přínosným. Kdyby alespoň ukázali pár pěkných držkopádů – mohla by to být docela bžunda. Lidé, jež na prknech jezdí, budou z Extrémních svahů nepochybně nadšeni, nabízí jim přesně to, co chtějí vidět, způsobem, jaký mají nejradějii. Pravděpodobně. 50% Zajímavé komentáře: castor, Oxymoron (18.11.2007)

Klasická žánrovka (z řady snowboard/skateboard/surf cool týpků), která kromě pěkných záběrů na hory na Aljašce nepřinese nic moc navíc. Všichni jsou samozřejmě děsně namotivovaní a úspěšní a mají nutkavou potřebu se o svoje překvapivě málo rozmanité pocity s divákem podělit. Ty necelé dvě hodiny tohle opakované plácání po zádech naneštěstí neutáhne a tak se film hodí spíš jako zajímavý podklad na párty s kamarády. (20.08.2017)

Jako první věc, bych rád řekl, že jsem tenhle film, jako první ve svém životě v kině, nedokoukal, a že nemůžu být tudíž objektivní. Holt mít dva mladší sourozence, kteří potřebují hlídání není jednoduché... Jestli ten film spěl k nějakému finále nevím, ale gradace byly velmi pozvolné. Místy mně to vůbec nebavilo a byla to celkem nesnesïtelná nuda... Kámoš dokonce usnul... Až to uvidím do konce možná dám 4*, možná 5*. Do té doby zůstanu na "pouhých" třech. Což není na dokument málo. (11.10.2006)

Aljaška, hory, freeride, tuny sněhu a snowboard. A hlavně nejlepší snowboardisti, jejich jízda, skoky, pocity, soutěže a nevěřitelná spousta volnosti a adrenalinu. Skoro dvouhodinový dokument o tomhle všem vypráví tak úžasnými obrazy, výbornou doplňující hudbou a zážitky špičkových snowboardistů, že člověk jen nadšeně zírá na plátno, těší se na zimu a někde v podvědomí společně s hlavními protagonisty snímku tajně skáče z vrtulníku! (13.11.2011)

Není ten sport kapku nebezpečnej:-))? Jedno ale vím jistě – lidem pravidelně jezdícím k moři za sluníčkem tenhle svižnej dokument určen rozhodně nebude!! Každopádně to musí být jízda, i když se mnohdy zákonitě bije se zdravým rozumem.. Tvůrci nám předkládají efektní záběry na bílé svahy Aljašky, kde sledujeme dvě generace snowboardistů, kteří sem přijeli vzpomínat, poznávat, užívat. Vedle toho se snaží zmapovat historii tohoto sportovního odvětví, promluví zde řada průkopníků i obyčejných nadšenců, uvidíme archivní záběry i současný pohled na snowboarding a jeho hvězdy. Upřímně více potěší sekvence z Aljašky a hodně nebezpečné kousky na strmých svazích. Snowboarding je životní styl, snowboarding je o svobodě.. a příjemně se na něj kouká – až to někdy mrazí!! Hodně silné tři* (22.10.2006)