Kúčú teien

Toshiaki Toyoda je jednym z najzaujimavejsich japonskych reziserov sucasnosti a to nie preto, ze ho po dokonceni tohto filmu prichytili s mensou davkou povzdbudzovakov. Podobne ako doteraz, dlhe premyslene zabery, obcasny surealny ulet do fantazirovania, obcasna zvratena neslusnost a ohdalenie vsetkych rodinnych aj osobnych tajomstiev az do morku kosti. (05.04.2007)

Opravdu zajímavý film, a to jak svou formou, tak netradičním uchopením pravděpodobně nevyčerpatelného tématu rodinných vazeb. Tentokráte Toyoda zkoumá vliv orientační rodiny na tu referenční a urputnou snahu překonat odcizení, která ústí až do absurdna. Moje první setkání s tímto režisérem dopadlo dobře, těším se na další. (07.12.2009)

Byla jednou jedna rodina, kde nejšílenější ze všech byla matka a ta si myslela, že na ní nikomu nezáleží. Opak byl pravdou. Šílená rodina, kde před sebou nikdo nemá tajemství a přeci si neřeknou vše. V závěru se to začíná rozplétat a já čekala, jak se tahle mírně artová záležitost vyvrbí. Konec to zachránil, takže slabší tři hvězdičky. Jen bych tento kousek asi nenazvala romantický – toho tam bylo opravdu poskrovnu (pokud do toho nezapočítám sexuálně frustrovaného otce rodiny a jeho úlety). (14.05.2020)

"Nikdy neskrýváme pravdu; žádné téma není tabu. Snažíme spolu vzájemně vše sdílet. To je naše rodinné krédo." Visící zahrada je příběh jedné poněkud neobvyklé rodiny, vyznávající výše popsané pravidlo, které v praxi vypadá tak, že se baví u snídaně rodiče s dětmi o tom, kde je splodili. Otec je typický salaryman, svéhlavá 16letá dcera, vzpurný 14letý syn. Hlavním hrdinou filmu je však matka, skrze níž film pomalu (někdy až příliš) vypraví syrový příběh odcizení a vykořenění v dnešním Japonsku. (04.04.2007)

Jedním slovem FANTASTICKÉ!!!!. Miluju tenhle film. Skvělé drama s prvky humoru(alespoň pro mě ten černý humor a cynismus byl naprosto skvělý), ale také perfektně uchopené scény, které by jako působily hororově. Dokonalá režie, kamera, herecké výkony a celý příběh...takhle bych mohl pokračovat ještě dál. Nezapomenu na úchvatnou scénu u rodinného stolu, fantastické. Rozhodně jeden z nejlepších filmů. Tohle je přesně to, proč Japonské filmy tak miluju. Kéž by šlo dat 110%. Miluju takové filmy. Toyoda-san je prostě mistr. (20.05.2010)