Grbavica

Pointu jsem naneštěstí znala předem, jelikož jsem ji někde vyčetla, přesto jsem se v kině rozsypala. Krom způsobu, jakým je děj vystavěný, si cením civilní formy a skutečnosti, že budí emoce bez explicitního násilí nebo jakýchkoliv extrémů. Potom odvahy Mirjany Karanović, vzhledem k tomu, že je Srbka, hrát ve filmu, který staví na opačném hledisku, a tím ho i podpořit svým dost známým jménem. (05.11.2007)

Hodně silný film, který mě vtáhl do svého děje natolik, že po východu z kina jsem nabyl pocitu, že jsem ještě stále v Sarajevu. Se snímkem jsem neměl sebemenšího problému až do té doby, než se mi všechno rozleželo v hlavě. Jednoduše jsem se nedokázal přenést přes ideologickou rovinu snímku, jenž nám sice předkládá, že válka je pořádné svinstvo, ale pouze z té bosňácké strany (neustálé pění bosenských nacionálních lidovek atd.), a to u konfliktu, kdy soused zabíjel souseda, bohužel nemůžu překousnout. Kdyby se to odehrálo při blíže neurčitém čase a místě a nebylo ukotvené právě v tomto konfliktu neměl bych výhrad. Díky tomu jsem si našel i několik i pár dramaturgických věcí, které mi nějak neseděli - hlavně ta mafiánská linka, byla taková nedodělaná a hlavně navíc. Což ovšem nic neubírá na vynikajících výkonech hlavních představitelů, ovšem příště bych je raději viděl v jiném filmu. (06.06.2007)

Bezpochyby se jedná alespoň pro mě o kvalitní přemýšlivý snímek. Děj je jednoduchý: Esma matka samoživitelka chce své dvanáctileté dceři Sáře dopřát školní výlet a celé se to díky pohnuté osobní historii postupně komplikuje. Kulisy současného Sarajeva dotvářejí silný osobně a genderově laděný příběh (ve výrazu vyjádření povahy postav hlavních hrdinek i díky režii je vidět ženský pohled) na pozadí bosenské tragédie. Film má pomalý děj se spoustou odboček, zvláště konflikt matka - dcera v kontextu jejich sociální situace, super gangsterské dialogy, spousta nevyřčených myšlenek, politické pozadí, emocionální vyvrcholení a hrdinky hrály tak nějak přirozeně a opravdu dobře. (03.02.2007)

Grbavica ve mně okamžitě evokovala jiný film, kde jsou hlavními postavami také ženy ze Sarajeva - Jako bych tam nebyla. V tomhle případě se jedná o Esmu a její nezáviděníhodnou situaci nejen, co se pracovních příležitostí týká, ale i jejího vztahu a postoji k Sáře. Sára to cítí a vše vyvrcholí v situaci, který se stává dost velkým problémem, jak financovat její školní výlet. Získání slevy na tento výlet je přece tak jednoduchá záležitost, stačí mít jen ten jeden dost podstatný doklad. Můžu říct, že jsem Sáru chvíli litovala a za chvíli bych jí seřezala jak nezralé žito, omlouval jí pouze její teenagerský věk a absence otce. A z Esmy na mě čišel ten smutek, vnitřní osamělost, pro mě později pochopitelná nechuť k jejímu večernímu zaměstnání, touha po něze, lásce a pochopení, zcela uvěřitelně. Závěr byl strhující a šokující, ale já jsem Esmu se vším všudy chápala. Pro Sáru to bylo možná kruté a bolestné, ale v tu chvíli to bylo na místě a pro Esmu to byla svým způsobem osvobozující chvíle. (29.07.2015)

Film je postaven na očekávaném soucitu, ale pokud ho zbavíte poválečné aury drsného světa zbude sice dojemný, ale nedlouhý příběh s očekávaným průběhem, nutící diváka sledovat jen ze zvědavosti o původu otce. K tomu si přičtěte neskutečně nesympatickou holčičku v hlavní roli a horší hodnocení je na světě. (13.02.2013)