Grbavica

Veľmi natiahnutý film. Je to síce aký taký pohľad do života ľudí veľa rokov po vojne, na ich stále zničenú psychiku, rodinné vzťahy, ekonomiku a situáciu v krajine, keď dokonca jeden človek tam vraví, že ľudia sa k sebe správali cez vojnu lepšie než teraz, ale pre mňa tá téma až tak nová nebola, dokonca ani tak silné. Pre človeka, čo to zažil ťažké, ale treba sa postaviť znovu na nohy, nie sa utrápiť k smrti. Film mal v sebe nádych mafiánskeho filmu, ale bol skôr o vzťahu matky a dcéry. Herecké výkony boli veľmi dobré, z hudby sa mi najviac páčil ten spev detí na konci, ale ako film to bolo zbytočne komorné. (09.06.2012)

Hlavní cenu na Berlinale bych přisuzoval, spíše než formální stránce, zejména tématu, které je natolik silné, že menší hodnocení než 4* není na místě. A rozhodně je lepší o ději dopředu nic nevědět, aby pak dopad závěrečné mrazivé pointy, vysvětlení proč se hlavní představitelka celou dobu chovala tak jak se chovala, byl na diváka co největší. Působivé a božsky zahrané vyznání Esmy (bezchybná Mirjana Karanovič) na konci filmu musí pohnout snad s každým aspoň trochu vnímavým člověkem. (31.07.2006)

,,SÁRA NEMÁ OTCE...“ /// Esma je Bosňanka. A ten film je o ní a jejím spratkovi. Sáře. Vyprávění, ze kterýho vnímáte ty podprahový signály něčeho dramatickýho, jenž jednou musí vylízt na povrch. (zvlášť, když je taková plačka.) Jednou. Jednou… ovšem míň dramatiký obecenstvo by se toho nemuselo dočkat. (Navíc ta její Sára je zralá na přesdržku!) Je to takovej ten film o vyrovnání se s minulostí a mateřský lásce, kterej má v sobě i sociální dramatiku a emoční rozuzlení schovává na konec. Neříkám, že to není silnej příběh, ale znám lepší>. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Můj fotr je shaheed (nebo bych si to aspoň přál/a). 2.) Mám rád dramatická dramata, kde lidi trpěj už jen tím, že maj vzpomínky. 3.) Thx za titule ,,Spárky“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.07.2014)

Hodně silný film, který mě vtáhl do svého děje natolik, že po východu z kina jsem nabyl pocitu, že jsem ještě stále v Sarajevu. Se snímkem jsem neměl sebemenšího problému až do té doby, než se mi všechno rozleželo v hlavě. Jednoduše jsem se nedokázal přenést přes ideologickou rovinu snímku, jenž nám sice předkládá, že válka je pořádné svinstvo, ale pouze z té bosňácké strany (neustálé pění bosenských nacionálních lidovek atd.), a to u konfliktu, kdy soused zabíjel souseda, bohužel nemůžu překousnout. Kdyby se to odehrálo při blíže neurčitém čase a místě a nebylo ukotvené právě v tomto konfliktu neměl bych výhrad. Díky tomu jsem si našel i několik i pár dramaturgických věcí, které mi nějak neseděli - hlavně ta mafiánská linka, byla taková nedodělaná a hlavně navíc. Což ovšem nic neubírá na vynikajících výkonech hlavních představitelů, ovšem příště bych je raději viděl v jiném filmu. (06.06.2007)

Dobrý film, jenže já jsem ho měl možnost shlédnout zrovna když jsem byl v nevhodném pro takový snímek psychickém a možná i fyzickém a nevím ještě jakém rozpoložení. Nejzajímavější pro mě byly scény v nichž se vyskytovala Sára (Luna Mijović) ať už se svým přítelem nebo se svou matkou Esmou (Mirjana Karanović). Jen mi pořád v hlavě leží dvě nezodpovězené otázky. Byl Sářin učitel fakt Giňa a Kde safra vlastně jeli na ten výlet? (21.09.2006)