Grbavica

Velice křehké a nenásilně uchopené téma, jedno z nejčernějších po celou dobu lidské existence. Moc dobře nechápu komentáře o šokujícím konci nebo o nepovedených hereckých výkonech - jen naprostý ignorant nemůže po pár chvílích dojít k tomu, co si Esma prožila a čím vším si musí procházet po celou tu dobu, kdy Saru vychovává jak nejlíp umí. V tomto filmu nejde o to šokovat, jde o výpověd celé jedné generace, které válka spřetrhala veškeré životní ideály a naděje. Jde o výpověď pro generaci, která v této době právě dospívá a nikdy nepozná svého otce, možná ani matku. Jde o výpověď z jiné strany barikády, žen, které musely trpět pro mužskou vlastnost válčit a tím páchat jen zlo a způsobovat utrpení a bídu. (13.02.2008)

Největší zázrak je, když se na tváři člověka, po všech bolestech a trápeních objeví úsměv. Grbavica by se dala označit za smutný film, to by však bylo příliš jednoduché. Je to film o naději a vyrovnání se. Je to výborný film, s výbornými hereckými výkony, kamerou a scénářem. Plus reálie současného Sarajeva, které se ve filmu často nevidí. (12.02.2010)

Celkem fajn televizní inscenace s působivým zakončením, jehož působivost bohužel klesá, pokud na něj jste před projekcí připraveni, případně pokud se vám ho podaří v průběhu odhadnout. Já jej v průběhu odhadl, načež jsem si vzpomněl, že jsem o něm v souvislosti s Grbavicou už kdysi slyšel. Pro mne tedy jen mírný nadprůměr - a to většinu filmů z Balkánu přijímám radostněji než zbytek publika... (17.03.2011)

Silně emocionálně psychologický snímek o matce a dceři, které žijí spolu samy v poválečném Sarajevu. Matka se snaží sehnat peníze jak může a dcera stále pátrá po osudu svého mrtvého otce a věří, že byl válečný hrdina. Ve finále se dovídá, že je četnickej parchant, ale vyrovná se s tím. Dozvuky války v lidech jsou stále a film ukazuje jen malé procentíčko pozůstatku balkánského konfliktu. Vedle snímků Vítejte v Sarajevu, Savior apod. je tento snímek dílem, který zachycuje lidskou tragedii zcela z jiného úhlu a zrovna u balkánského tématu je těchto děl jako šafránu. Važme si míru! (29.03.2009)

Jakkoli se Grbavica v průběhu sledování jeví ve všech ohledech jako docela nadprůměrný film, po skončení a chvilkovém přemítání viděného v paměti, se celkový dojem rozmělní a zbude poněkud průměrný a občas velmi nedotažený pokus. Režie, střih, práce s hudbou, to všechno je na debutový film zvládnuto opravdu dobře. Problém se však objevuje u scénáře. Jakkoli se Žbaničová snaží stavět snímek na velmi jednoduché premise, tak zde má paradoxně několik velmi nedotažených, nereálných a zbytečných linií. Příkladem budiž "gangsterská" linka, ke které se během filmu neustále vracíme, aby jsme ji nakonec bez jakéhokoli rozuzlení opustili v potenciálně nejzajímavějším momentu. Prvek, který velmi hrubě hraničí s realistickým záměrem filmu je postava, jíž hraje Leon Lučev. Romantický, jemný, pozorný, pohledný, v nejlepších letech, starající se o starou nemocnou matku, kategoricky odmítající navrhovanou nájemnou vraždu...a přitom drsný a neohrožený gangster! Navíc vážně zajímající se o mnohem starší hlavní hrdinku. Tedy v reálném světě neexistující charakter. Problematická byla pro mne také dětská hrdinka, nejsem si totiž jistý, nakolik bylo záměrem režisérky, aby Saru divák hned po několika scénách začal nenávidět. U tak rozmazlené, nevděčné a frackovité bytosti bylo opravdu těžké se tomu ubránit. (07.05.2013)