Úder otevřenou dlaní

Film jsem viděl až v současnosti, takže mě k němu neváží žádné sentimentální vzpomínky. Souboje mi jako moc povedené nepřišli, nevím, jestli je to tím stylem, nebo choreografem, ale moc na mě nezapůsobili. Příběh se točí kolem útkání s ruskými bijci, kteří už několik svých soupeřů zabili a na porážce číňanů jim obzvlášť záleží. Jejich boxování a kopání na mě ale působilo podobným stylem, jakou když se perou děti na první stupni základní školy. Při sledování mě mockrát napadlo, že je to vlastně docela podobný k Fearless, jen s tím rozdílem, že je to natočený skoro o čtvrt století dřív. Což s sebou nese všechny klady a zápory, které si dokážete představit. Příběh plný klišé, žádné dráty, tréninková pasáž a hurá rozbít soupeři držku. I když to už místy působilo docela směšně, tak jsem se bavil a ty tři hvězdičky si to zaslouží. (06.06.2007)

Nemůžu si pomoci, ale hongkongské martial arts filmy ze sedmdesátých a osmdesátých let jsou minimálně o třídu lepší, než ty z pevninské Číny. Možná měli v HK více praxe. Ani tak nejde o výkony aktérů (zde se to neodvažuji posoudit), ale spíše o technické aspekty jako práce s kamerou, střih, dost možná i zpracování scénáře. Každopádně vždy oceňuji bojovnice, "dekadentní" prozápadní Číňané byli velmi zábavní (ten fidlavý valčík byla teda pěkná síla) a Tung-Fang Sü je takový osmdesátkový Ip-Man. (10.11.2020)

Tohle byl můj největší filmový rest za několik let ... Nějakou záhadou jsem ho neviděl ani v kinech, ani v Tv, ani na VHS ani ... ani ... Tak sem si ho dal konečně až včera a nestačil jsem se divit. Samozřejmě mírně či více klišoidní, ale perfektně natočené a to po všech směrech!! Technicky výborně zvládnuté, trapný humor tak častý pro tyto filmy chybí, jedná se o vážnější drama. Hodně se tam teda kecá a natahuje se tím stopáž, což mi fakt vadilo, protože ty rozhovory jsou o ničem. Ale "fighty" to neuvěřitelně a překvapivě vyrovnávaly !! Fakt to bylo to tradiční kung-fu, samozřejmě existují desítky stylů tohoto boje, takže to berte s rezervou, ale bylo to prostě to, co to má být. Navíc souboje jsou úžasně rychlé (asi mírně zrychlené, ale nebylo to evidentně poznat!) , adrenalinové, kontaktní, s kvalitním střihem, jednotlivé "stuntmani" rozhodně uměli !! Škoda, že soubojů nebylo poskládáno víc za sebou, protože každým jsem se fakt kochal. Samotný závěr byl až bolestivě klišoidní svojí zápletkou a rozuzlením, ale ta hromadná mlata na konci plus ringový souboj s ruským "golemem", to byla paráda!! Parááda!!! A když už to bylo tak tak nerozhodně a hlavní hrdinka začala dostávat na frak, jak to bývá, objevil se stoletý dědeček - mistr a všechny doslova umlátil jak mravence!! Fakt výborná věc, kvalitní kung fu! (12.12.2014)

"Pěst jen přenáší sílu, ale srdce vnáší vůli". Hodně old school, možná až moc old school. Na Úderu otevřenou dlaní je hodně vidět, že si ho natočili čínští komunisti ještě v dobách tuhé totality. Děj se odehrává v roce 1914, Čína je okupovaná Rusáky (aspoň myslím) a přijíždí do ní neporazitelný ruský zápasník, aby všem Číňanům nakopal prdel. A to je přesně čas pro zdejší mistry v kung fu, které trápí pocit nevybouřeného vlastenectví, aby spojily své síly, ochránily své národní bojové umění a poslali ruské parchanty tam odkud přišli. Samozřejmě, tenhle film má spoustu chyb a klišé - až na jednoho hrají všechny Rusáky Číňani, višichi se šíleně řehtají, nikdo neumí hrát, příběh je stupidní a naivní, všichni ti rušští boxeři by od čínských bojovníků dostali strašnou nakládačku, bitky jsou spíš jen taková oťukávačka než opravdu hardcore akce, ale... Kung fu je tady takové oldschoolově rychlé a dynamické, nenarazíte tu na žádné dráty nebo speciální efekty a má to zkrátka takové to líbivé kouzlo "starých časů", které vás u toho udrží až dokonce a ještě vás slušně pobaví. (06.09.2007)

Potkat ranaře formátu jednoho z těch dvou, co tam po sobě ke konci nemilosrdně mlátí, tak prchám bez pozdravu. S tímhle dílkem poctivé východní akce zkrátka nemůže mít obeznámený divák po akční stránce sebemenších výhrad. Je to silně zaměřené na tradice a nacionalistické tendence, které byli Číňanům odjakživa vlastní. To je důvod, proč je třeba omilostnit i nám hůře pochopitelné expresivní herectví. Příběh tepe do Ruska (tehdejší obyčej), ale naštěstí je mu vlastnější líčení cti či odvahy. Abych ale pravdu řekl, místy jsem neměl úplně přítomný pohled a ke konci jen kontroloval hodinky. Vazby na minulost jsou pěknou připomínkou a mnohé přesvědčí. Já s tímhle filmem problém nemám, tím to však asi taky hasne. (30.10.2009)