Electroma

“Many rooms to explore, but the doors look the same.” Daft Punk je absolutně fenomenální hudební duo, které za svojí 28 letou existenci vyprodukovalo neskutečně poutavé, kvalitní a originální hudební počiny, které doslova a do písmene definovaly zásadní ''evoluci'' v historii elektronické taneční hudby (EDM). A stejně tak poutavá, zajímavá, originální a zvláštně svérázným způsobem působí právě i jejich filmový kousek Electroma, který v divákovi vyvolá řadu zvláštních pocitů. Celý film je z velké většiny skoro úplně tichý, tedy až na části, které by logicky podle data vydání (2006) mohly fungovat jako samostatná propagace jejich v té době nejnovějšího, rok starého alba, nesoucího název Human After All. To se však nestalo, nýbrž tyto části byly vyplněny skladbami od jiných hudebníků, kteří svou tvorbou zásadně ovlivnili celou kariéru našich dvou robůtků. Svůj názor na film více rozebírat nebudu, přece jenom se stačí kouknout na mé hvězdičkové ohodnocení :) A i přesto, že když si film pustíte v dnešní době, tak vám může být místy i do pláče, jelikož se duo roku 2021 rozdělilo, tak si jenom vzpomeňte na citát jednoho moudrého člověka, Dr. Seusse: „Don't cry because it's over. Smile because it happened.“ (17.08.2022)

Daft Punk pro mě vždycky znamenali "něco víc" a tento snímek ukazuje, proč. Citlivě natočený, neužvaněný, nenápadný film, v němž tito dva výsostní hudebníci nepoužijí ani minutu své vlastní hudby a místo toho se omezí na pozice "za kamerou" (což v případě Thomase Bangaltera platí doslova). Pánové, smekám. (21.05.2010)

Krásné scenérie, místy ucházející hudba, pěkné detaily. Toť vše. Nevěřím nikomu, že se nenudil. V celém, na sílu umělecky vypoceném jó experimentálním filmu, jsou asi dva okamžiky, kdy jsem byl vytrhnut z letargie. A to je málo. Sotva pro fanoušky Daft Punk, i když jejich hudba ve snímku nezní. Což je možná koneckonců plus. (27.12.2011)

Daft punk přispěli filmovému světu svou variací na Blade Runnera/A.I. a v mých očích se jim to zadařilo. Vzhledem k skromnosti tématu a motivů, by sice filmu rozhodně slušela spíš krátkometrážní stopáž a nepochybuji, že by jej to v očích diváků vyhouplo o slušný počet procent výš, (Nakonec co si budeme povídat, od autorů je to vcelku nabubřelost a tak trochu snaha distancovat se od určité sorty diváctva.) na druhou stranu by bez těch ploch relativního prázdna zdaleka tolik nevynikly scény, při nichž se něco děje a nadto mám filmy s tímto tempem velmi rád, takže mému vkusu film štědře vyhověl. Navíc je motiv cesty (resp. způsobu vykonávání cesty) rovněž jedním ze zásadních momentů přerodu roborů a z kratších záběrů by těžko vynikla důležitost těchto scén. Méně odpustitelná je však místy jistě nechtěná komičnost, která zejména v kontrastu s mlčenlivostí celého filmu vyznívá obzvlášť trapně. Přesto je Electroma překvapivě silná a určité její obrazy už asi nedostanu z hlavy. (3,5) P.S.: Celou dobu jsem měl nutkavý dojem, že by film mohl fungovat skvěle jako vizuál ke koncepční desce, později jsem se dočetl, že původním záměrem dvojice, bylo natočit jen videoklip. (15.12.2009)

Wow! Jednoduchý příběh, silně k zamyšlení, emotivní, trochu vleklý... ale ty záběry!!! Scény v laboratoři a oheň na poušti jsou geniální. Co záběr, to obraz. Nestydím se říct, že i přes absenci vlastní hudby to byli typičtí DAFT PUNK. A pokud jsem z titulků správně pochopil, že Bangalter stál za kamerou - pak VELKÝ RESPEKT! (22.10.2009)