Hraniční hlídka

PIČKU MATERU..je vobec možné, aby som sa usmieval pri vojnovom filme? Je toto ale vobec vojnový film? Precízne odsledovaný život v armáde, bezútešná každodennosť, ktorá vedie k najbláznivejším kúskom a to z jediného dovodu: prežiť a nezmagorieť ! Chlapáctvo, hrdinstvo, láska, nenávisť, električni orgazam, syfilis, penicilín - "JEBEM TI PLEMÄ, KTO TEBE DIPLOMU DAT?"..PIČKU MATERU..pobalený kufor, čo bude ďalej?? - po sexe ("umej si ruce, bude oběd") - ten ZÁVER..uf, PIČKU MATERU..Sokol dvě volá Orla jedna. Příjem. (20.09.2009)

otevřeně přiznávám, že mě tenhle snímek dostal... přes svou lehkou předvídatelnost jde o velmi slušnou práci a balkánci dokazují, že jejich sejra a hajduk split nejsou jediné věci, co můžou světu nabídnout... původně jsem chtěl ponechat 4*, ale fakt, že na plátně dostala dost prostoru nádherná, čarokrásná, Verica Nedeska (neBeská!), z nečekaně nečekaného konce jsem byl doslova PAF a že jde o můj jubilejní tisící komentář, půlhvězdu ještě přidám. 90% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)

Navzodry tomu, že je Rajko Grlič už velmi zkušeným režisérem, natočil tento film s až překvapivě mladicky lehkou rukou. Snímek, odehrávající se na chorvatsko-albánké hranici je totiž dlouho především velmi vtipnou komedií, ve které září především Emir Hadzihafizbegovič v roli poručíka Pašiče. Jak to už však v balkánských filmech bývá, radost a rozvernost musí být zákonitě narušena dávkou co nejabsurdněji prolité krve. A opravdu se tak stane, tragický konec, opět poukazuje na nesmyslnost války či vojenství obecně a divákovi tak poněkud ztuhne úsměv na rtech a připomene mu, že to hlavní se v roce 1987 teprve chystalo. (18.05.2013)

Dosť neskorá premiéra na ČT2 ma neodradila a film som si nechcel nechať ujsť. Výborný príbeh s množstvom humoru aj na účet velebeného Tita má krátku stopáž , ale za tento krátky čas režisér dokázal zaujať, rozosmiať a v závere aj poriadne zabrnkať na city. Veľký podiel na tom má krásny hudobný motív v záverečnej scéne a titulkoch. 80%. (17.05.2010)

Hořkosladký balkánský film. Píše se rok 1987 a hraniční hlídka Jugoslávské lidové armády se u jezera Ohrid v Makedonii, na hranici s Albánií, připravuje na možné střetnutí s albánskými vojáky. Velitel posádky, poručík Pašić, dostane sifilis. Mladý lékař a voják Šiniškiević dostane za úkol jeho nemoc vyléčit. Odhadne dobu léčby na tři týdny a tak Pašíć rozhodne, že po tuto dobu nesmí nikdo opustit posádku. Vymyslí si proto koncentraci albánských jednotek na hranici a své vojáky pořád straší možným střetnutím. V posádce samozřejmě panuje značně uvolněná atmosféra, nikdo ani nepomyslí na válčení a svého velitele upřímně nenávidí. Šiniškiević je poslán pro léky, staví se dole ve městě i za poručíkovou ženou (od které Pašić ten sifilis samozřejmě nechytil). Mirjana je mladá a krásná a hlavně sama... Další hlavní postavou je poněkud švejkovský voják Paunović. Celou armádu má na háku, je samý vtípek a Pašiće nenávidí snad ze všech nejvíc. Jednoho dne si vymyslí (aby se ulil), že chce navštívit hrob velkého vůdce Tita. Vztah Pašiće a Paunoviće dostane nový rozměr... Karaula je hořkosladkým filmovým zážitkem hlavně proto, že kombinuje jak komediální, tak tragické prvky. Ty druhé se projeví až v typicky evropském konci. Karaula dobře ukazuje, že ještě pár let před tragickou krvavou bratrovražednou válkou takové vyhrocené spory mezi národnostmi nebyly vidět, i když nenápadně bobtnaly pod povrchem. Ve filmu jsou zařazeny originální reportáže jugoslávské televize o tehdejších nepokojích v Kosovu. Tragický konec je tak, když se nad tím zamyslíte, symbolem toho co Jugoslávií potkalo již za pár let. Ještě dodám, že poručík Safet Pašić je Bosňák, Siniša Šiniškiević je Dalmácijec, čili Chorvat a Ljubo Paunović je Srb z Bělehradu. P.S. Jinak ve filmu je hodně sexu, alkoholu a typicky barvitého a šťavnatého balkánského nadávání. (17.09.2007)