Dar od Boha

Čo vlastne sleduje tento film? Je to akási zdramatizovaná verzia seriálu „Tie roky sedemdesiate“. Každá rovina, ktorú film zobrazuje, či už je to rodinná dráma o zbližovaní a mravných problémoch, problémoch dospievania alebo nadsadená satira spoločnosti tej doby, je rozobraná a spracovaná do detailov. Čo si z toho odnesie divák, ťažko povedať. Viem ale, že miestami som sa aj mierne nudil, čoho príčinou bola hlavne nerozvinutá humorná výpoveď, no určite nie scenár (hlavne konverzácie boli na úrovni), ani herci. Takže by som bol nerád, keby ostali nepovšimnutí. A som rád, že HBO dáva priestor aj podobným filmom. 80%. (30.07.2007)

Otázka číslo 1. Může se tento film nelíbit někomu, kdo miluje hudbu stejně vášnivě, jako já? Aneb tělo nám můžou zaplavit endorfiny nejen při pomyšlení na sex a jiné podobně věci:-) Nesčetněkrát se mi stalo, že jsem se úplně pohroužil do jiného světa, ve kterém jsem si existoval podle vlastních pravidel. Tohle přesně hudba dokáže a v hubených chvílích byla útočištěm i pro hlavního hrdinu, stejně tak, jako se stává jistinou pro mě. Otázka číslo 2. Může se tento film nelíbit někomu, kdo má rád Vánoce, tak moc jako já? Vánoce, to období, kdy jsou lidi zase alespoň na chvíli lidmi. Kdy je kolem nás alespoň trocha pokory a respektu a kdy mrazivé obrazy na oknech zkrášlují stereotypní běh našeho všedního směřování. A kdy vůně jehličí a křupot sněhu pod nohama je důležitější než nezaplacené složenky a sexuální orientace. Otázka číslo 3. Může se tento film nelíbit někomu, kdo si prošel cestou vpravdě iniciační a dlouho hledal nejen vztah k sobě samému, ale také ke svým nejbližším, než se s tím vším konečně vypořádal a dospěl ke smíření? Souhrnná odpověď: Nemůže! A připomínky typu, že film by mohl být formálně vytříbenější, scénář sevřenější, některé momenty vypíchnuty, jiné opomenuty, jsou sice možná oprávněné, ale vzhledem k tématu a zpracování pro mě bezvýznamné. Nehledě na úžasné herecké výkony většiny zúčastěných. Howgh po vzoru Indiánů a ať jsou ty letošní Vánoce zase o kus hezčí, než ty loňské... (24.11.2009)

Nepociťujem žiadnu nostalgiu po šesťdesiatkách ani sedemdesiatkách a aj hudba tohto obdobia ide (zatiaľ) mimo mňa. Možno aj preto budem trochu nespravodlivý a ohodnotím nižšie od tunajšieho priemeru. Zároveň nie som veľkým fanúšikom rodinných drám s podobne početným osadenstvom, vždy to zaváňa typizáciou a škatuľkovaním vedľajších postáv. Na druhú stranu nemám čo vyčítať, snáď len to, že okrem troch postáv tie ostatné majú pomenej priestoru, ale to nemožno nazvať chybou, skôr len autorským zámerom. Takže rozhodne nenudilo, zaujalo, ale emocionálne trochu minulo. 70% (25.01.2021)

Kde se vzal, tu se vzal film, u kterého zde zatím není uvedeno ani jméno režiséra, který se však již může chlubit hodnocením 90%. Jasně, soudě z množství hodnotících, nebude jej mít dlouho, ale přesto bych se odvážil tvrdit, že půjde o první film Jeana-Marca Valéeho, jenž uvidí počet lidí zasluhující již označení „velká skupina“. Původní název je poněkud zavádějící a za šťastnější lze v tomto ojedinělém případě označit překlad českého distributora. Slovo Crazy sice má pro celý příběh nezanedbatelný význam, ale mnohý divák by po jeho přečtení mohl očekávat ujetou teenagerskou taškařici. Přitom jde o velice citlivý portrét jedné zmatené mladistvé duše napříč dvěmi dekádami, jenom občas okořeněný humorem. Ten si zaslouží přídomek „hřejivý“ nejen pro četný výskyt slova „buzík“. Oním „buzíkem“ možná je a možná není hlavní hrdina Zach, sám neví. Snahu zjistit to, stejně jako spoustu jiných skutečností, mapuje tento dvouhodinový snímek o životě a jak na něj. Odvážnou stopáž můžeme považovat pouze za jeden z mnoha projevů Valéeho snahy, natočit jiný, lepší a větší generační film. Někdy hraničí až s metaforickým podobenstvím o Bohu a člověku uvězněném věčně v jeho stínu, čehož budiž důkazem „duchovní“ bloudění Jeruzalémem (věta o ateizmu hlavního hrdiny jakoby neměla žádnou váhu). Podobných výstřelků je ve filmu několik, některé působí rušivěji, jiné méně, stále jsem však (kupodivu a bohudík) měl dojem, že sleduji docela malý kanadský film, vymykající se pouze mimořádně kreativním přístupem režiséra a výborným hereckým obsazením. Bohužel, na rozdíl od jiných podobně koncipovaných filmů, si hrdinové tohoto nezískali mé sympatie, což je – obávám se – základní předpoklad úspěchu. Ústřední dějová linie sleduje komplikovaný vztah otce a syna, kteří hledají cestu, z níž před lety sešli, neméně zajímavé jsou i vedlejší podzápletky, kterých bych ale stejně mohlo být méně. Režisér děj filmu prozíravě vklínil do období 60. až 80. let, tedy do období dobře zmapovaného, vyznačující se osobitým, na první pohled identifikovatelným, stylem (oblékání, hudby ad.). Velmi zdařilý je nostalgický portrét sedmdesátých let, přímo vybízející k použití songů od Pink Floydů, Rolling Stones nebo Davida Bowieho. Dar od Boha nabízí osvěžující pohled na problémy staré jako lidstvo samo. Nepřináší nic přelomového, neříká nic objevného, nicméně má vše, co od podobného filmu zpravidla čekáme a jako bonus přidává něco navíc. 80% (07.07.2007)

Silné momenty střídají silnější. Vyváženost dramatu a komična je učebnicové, evoluce postav do detailu proprcovaná, avšak celkově vzato v tom vidím jakýsi částečný emoční a uměle vyvolaný tvůrčí podraz, který nás diváky manipuluje k obrazu svému a nedává nám , skrze tu veškerou emocionální a snadno uvěřitelnou vydíračku, moc na výběr. Je to něco, jako když o pracovní pauze přijdete do hospody na oběd, v menu jsou poškrtaný všechny jídla, kromě hrachový kaše, kterou stejně jako všichni, co s Vámi v té hospodě sedí, nejíte. Přesto si jí dáte a zjistíte, že chutná zázračně dobře, jako by ji Vám seslal sám bůh (ten křesťanský samozřejmě).... (13.09.2009)