Dar od Boha

Hodnocení tohoto snímku v mém případě sráží na můj vkus až příliš pomalé tempo. A to tak pomalé, že v jednu dobu jsem měl co dělat, abych se donutil pořádně soustředit na další sledování. Jinak jde ale o špičkovou podívanou. Osudy jedné rodiny a zvláště pak jednoho ze synů do ní patřícího je vykresleno úžasně hlavně po vizuální a hudební stránce. Speciální cenu ode mě pak dostává Marc-André Grondin, který předvedl v mých očích parádní herecký výkon. 70 % Oblíbená část- příběh vztahující se k obrazu (14.02.2011)

Otázka číslo 1. Může se tento film nelíbit někomu, kdo miluje hudbu stejně vášnivě, jako já? Aneb tělo nám můžou zaplavit endorfiny nejen při pomyšlení na sex a jiné podobně věci:-) Nesčetněkrát se mi stalo, že jsem se úplně pohroužil do jiného světa, ve kterém jsem si existoval podle vlastních pravidel. Tohle přesně hudba dokáže a v hubených chvílích byla útočištěm i pro hlavního hrdinu, stejně tak, jako se stává jistinou pro mě. Otázka číslo 2. Může se tento film nelíbit někomu, kdo má rád Vánoce, tak moc jako já? Vánoce, to období, kdy jsou lidi zase alespoň na chvíli lidmi. Kdy je kolem nás alespoň trocha pokory a respektu a kdy mrazivé obrazy na oknech zkrášlují stereotypní běh našeho všedního směřování. A kdy vůně jehličí a křupot sněhu pod nohama je důležitější než nezaplacené složenky a sexuální orientace. Otázka číslo 3. Může se tento film nelíbit někomu, kdo si prošel cestou vpravdě iniciační a dlouho hledal nejen vztah k sobě samému, ale také ke svým nejbližším, než se s tím vším konečně vypořádal a dospěl ke smíření? Souhrnná odpověď: Nemůže! A připomínky typu, že film by mohl být formálně vytříbenější, scénář sevřenější, některé momenty vypíchnuty, jiné opomenuty, jsou sice možná oprávněné, ale vzhledem k tématu a zpracování pro mě bezvýznamné. Nehledě na úžasné herecké výkony většiny zúčastěných. Howgh po vzoru Indiánů a ať jsou ty letošní Vánoce zase o kus hezčí, než ty loňské... (24.11.2009)

Skvělý kanadský film o tom, jak nesnadné může být dospívání v rodině s 5 bratry a otcem posedlým hudbou svého mládí, když máte dojem, že jste asi homosexuál a nevíte co s tím :-) komická poloha střídá tragickou jako na drátku, všechno propojuje úžasný soundtrack. Jsou to vlastně takové kanadské Pelíšky. (16.02.2007)

Film z kategórie, že naň s vysokou pravdepodobnosťou narazíte skôr náhodou ako cielene a keď narazíte, rozhodne nebudete ľutovať. C.R.A.Z.Y má výborný scenár - viacvrstvový s duchovno-filzoficko-satiricko-psychologickým rozmerom, rovnako má výborné herecké výkony a originálne spracovanie, nehovoriac o geniálne zvolenej hudbe. Story line hovorí o jednej veľkej rodine a iných veľkých veciach v momentoch kedy človek hľadá sám seba. Jedným slovom krásny, dojemný a originálne nasnímaný film o dospievaní a dozrievaní, kde tu sa dá toho dosť povytýkať, no nosný dojem prehlušuje všetko menej podstatné. (18.10.2010)

Oklieštieme z Mallickovho "filozofického šepotu" líniu o rodinnom nažívaní a priraďme si ju nachvíľu sem, k ďalšiemu identifikovaniu nielen seba samého, ale aj celých dekád a vzápätí zistíme, že Vallée nadväzuje, resp. si zasadzuje vlastný - vyjadrovacou štruktúrou obdobný, ale predsa odlišný - "Tree of life." Terrence sčasti pomenoval zeitgeist 50's na území amerického Texasu a Jean-Marc akokeby kontinuálne pokračuje cez 60. až po 80. roky v jeho definovaní na predmestí kanadského Montrealu.Tiež to zložité formovanie vrúcneho vzťahu otec-syn, kedy sa hrany navzájom obrusujú, názory sa rozchádzajú, nedorozumenia pribúdajú a nájdenie konsenzu nemusí vždy vyjsť...alebo môže, po dlhodobej drine môže. Tiež ta nesmierna láska matka-syn, kedy matka rozprestiera ochranné krídla nad svojími potomkami, čaká na nich iba s otvorenou náručou, cíti ich znepokojenie/bolesť aj na diaľku a najviac prežíva ich stratu. Výchova ovplyvnená dobou, patriarchálna diferenciácia rolí muž-žena, nepriestreľná pobožnosť, uznanie zázrakov za právoplatné javy, mnohodetnosť, homosexualita ako jedno obrovské X. Noel je v nevýhode, sám proti sebe, sám proti všetkým, spojenec sa kde-tu objaví a hneď aj zmizne, iskra nádeje miestami zažiari, ale pri narodeninových alebo vianočných posedeniach opäť zhasne. Je to generačný/osobnostný boj, vôbec nie ľahký, vôbec nie komediálne ladení, práve naopak krutý ako sám život a keď už zaznie vtípek, tak impresia ako od Andersonovcov. "C.R.A.Z.Y." má okrem bystrého názvu aj ihravý scenár a spracovanie, občas to síce zaváňa predynamizovanosťou a zopár nekoncepčných vsuviek by som takisto vedel oželieť, ale i tak som nadmerne spokojný, žiadne rúžové okuliare ani emočné vydieranie, vynikaví herci, doslova "golden soundtrack"- proste malý filmík s veľkým F, ktorý nehľadá cieľ, ale cestu. Aneb ako píše susedov plagát: "happiness is not the destination, but the journey." (20.04.2012)