Dar od Boha

------ "Příroda nedělá chyby. Kluk nebo holka. Nic víc.“ ----- Jeden z těch výjimečných filmů, které boří mýty a hranice nejenom svým obsahem, ale i velice nevšedním zpracováním. Hudba spolu s úchvatnou kamerou, která chvílemi balancuje na rozhraní reality a fantazie, přesně vystihuje pocity Zaca, jeho traumata a přání. Komplikovaná cesta, kterou musí podstoupit, než si přizná svou orientaci a vnitřně PŘIJME nechtěný "dar od Boha", se počítá na dlouhé roky - a jde po ní docela sám, protože reakce jeho okolí nejsou nijak povzbudivé, jak už to v podobných případech bývá. Prakticky jedině matka nemá proti svému synovi žádné výhrady a za jeho odlišností vidí v první řadě neobyčejné schopnosti, které měl podle jejího pevného přesvědčení dostat darem od Boha při svém narození. Proměny jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů během více než dvaceti let jsou velmi věrohodné, opravdové ... tak jako celý příběh. (13.05.2009)

Také se Vám někdy stává, že si chcete upéct něco dobrého z mouky, a když připravujte těsto zjistíte, že asi nemáte dobrou mouku, těsto vám nechutná a navíc se lepí na prsty a z nicht na všechno, čeho se dotknete? Nakonec třeba nemusí být upečený výsledek až tak špatný, ale na zážitek z hnětení těsta už nedovedete zapomenout.... Samozřejmě vztah otce a syna tvoří osu obou jejich životů, ale o tom už byla napsána bohatá literatura beletrijní i věděcká a natočena spousta filmů - a mnohem lepších. A vylepšovat film muzikou ze šedesátých let (v té době se děj neodehrává), je až příliš laciné. (26.06.2017)

Ze začátku vcelku zajímavá ale ve výsledku velice zdlouhavá podívaná, která vypráví příběh sedmičlenné rodiny, kde je jediným zástupcem ženského pohlaví matka. Příběh se zaměřuje hlavně na předposledního syna a jeho dospívání a zmatení v sexuální orientaci. Nějakých vtipnějších scén je ve filmu velice málo a celý snímek se nese spíše v dramatickém duchu. Atmosféru režisér vystihuje převážně v hudebním doprovodu, kde mu vypomáhají David Bowie a Pink Floyd. Jsou zde zajímavé momenty a dobří herci ale jako celek to působí trochu nevyváženě a občas i nudně. (20.02.2009)

Kdo by chtěl dospívat v 80. letech minulého století pod vlivem Bowieho, Pink Floyd, The Cure, Sex Pistols a jim podobným? Já... Ach, tenhle film dokonale zobrazil 80´s a úžasnou proměnu Zacharyho... Příběh neohraný, nestupidní, nenudný - to nebývá zvykem u filmů o dospívajících teenagerech (pokud se nejedná o srdcervoucí dramata). Asi nemohli vybrat lepšího hlavního představitele, protože (Gaspardu Ullielovi nápadně podobný) Marc-André Grondin byl skvělý! (02.06.2009)

Kde se vzal, tu se vzal film, u kterého zde zatím není uvedeno ani jméno režiséra, který se však již může chlubit hodnocením 90%. Jasně, soudě z množství hodnotících, nebude jej mít dlouho, ale přesto bych se odvážil tvrdit, že půjde o první film Jeana-Marca Valéeho, jenž uvidí počet lidí zasluhující již označení „velká skupina“. Původní název je poněkud zavádějící a za šťastnější lze v tomto ojedinělém případě označit překlad českého distributora. Slovo Crazy sice má pro celý příběh nezanedbatelný význam, ale mnohý divák by po jeho přečtení mohl očekávat ujetou teenagerskou taškařici. Přitom jde o velice citlivý portrét jedné zmatené mladistvé duše napříč dvěmi dekádami, jenom občas okořeněný humorem. Ten si zaslouží přídomek „hřejivý“ nejen pro četný výskyt slova „buzík“. Oním „buzíkem“ možná je a možná není hlavní hrdina Zach, sám neví. Snahu zjistit to, stejně jako spoustu jiných skutečností, mapuje tento dvouhodinový snímek o životě a jak na něj. Odvážnou stopáž můžeme považovat pouze za jeden z mnoha projevů Valéeho snahy, natočit jiný, lepší a větší generační film. Někdy hraničí až s metaforickým podobenstvím o Bohu a člověku uvězněném věčně v jeho stínu, čehož budiž důkazem „duchovní“ bloudění Jeruzalémem (věta o ateizmu hlavního hrdiny jakoby neměla žádnou váhu). Podobných výstřelků je ve filmu několik, některé působí rušivěji, jiné méně, stále jsem však (kupodivu a bohudík) měl dojem, že sleduji docela malý kanadský film, vymykající se pouze mimořádně kreativním přístupem režiséra a výborným hereckým obsazením. Bohužel, na rozdíl od jiných podobně koncipovaných filmů, si hrdinové tohoto nezískali mé sympatie, což je – obávám se – základní předpoklad úspěchu. Ústřední dějová linie sleduje komplikovaný vztah otce a syna, kteří hledají cestu, z níž před lety sešli, neméně zajímavé jsou i vedlejší podzápletky, kterých bych ale stejně mohlo být méně. Režisér děj filmu prozíravě vklínil do období 60. až 80. let, tedy do období dobře zmapovaného, vyznačující se osobitým, na první pohled identifikovatelným, stylem (oblékání, hudby ad.). Velmi zdařilý je nostalgický portrét sedmdesátých let, přímo vybízející k použití songů od Pink Floydů, Rolling Stones nebo Davida Bowieho. Dar od Boha nabízí osvěžující pohled na problémy staré jako lidstvo samo. Nepřináší nic přelomového, neříká nic objevného, nicméně má vše, co od podobného filmu zpravidla čekáme a jako bonus přidává něco navíc. 80% (07.07.2007)