Obsahy(2)
Rock in Rio je film s živým koncertem legendární heavymetalové skupiny Iron Maiden. Bylo nahráno během festivalu Rock in Rio v brazilském Rio de Janeiro. Na jejich vystoupení přišlo okolo 250 000 lidí - což je nejvíce v historii kapely, hlavně díky návratu zpěváka Bruce Dickinsona a kytaristy Adriana Smitha. (culas)
Recenze (70)
Velká lítost že jsem nemohl být u toho. Koncert fenomenální a je tu dobře vidět (slyšet) že Bruce Dickinson je prostě Iron Maiden a Iron Maiden jsou Bruce Dickinson. Např. písnička The Clansman, napsaná původně pro Blaze Baileyho, je sice skvělá, ale teprve až když ji zpívá Dickinson, tak z ní opravdu mrazí. DVD je supr, bohužel audio CD podoba je mizerná, protože je do ní uměle naroubovaný zpěv publika tak, že to tahá za uši :( ()
Zakázané púšťať na počítači, minimálna uhlopriečka 30'' a 200W RMS!!! :) (Mimochodom ich zvukári sú riadne svine... Fotrovci (www.sexit.sk) im hrali predkapelu 6. apríla 1992 v Blave, a nakoľko ich vtedajšia zvesť ich predbehla, zvukári sa im to pokúšali poriadne sťažiť. Nedali im dostatok mikrofónov na spev, nedali do sterea gitaru... ba aj 220V dostali len na poslednú chvíľu. Ale ako pravý rockeri to prekúsli a zahrali svojich 40 minút. Samozrejme,... s nulovým odposluchom :) ()
Po hudební stránce dokonale zahraný koncert s jedinečným 250ti tisícovým publikem. Není mi jasný, jak ho mohl někdo takle zazdít těmi neustálými střihy kamer. Působí to tak hrozně moc rušivě, na jednom muzikantovi zůstane záběr max.3 vteřiny a hned zase na dalšího. Režisér se asi snažil zachit všechny členy kapely na jednou, ale výsledek je otřesný. Rock in Rio je unikátní koncert z produkce jedné z největšich legend, ale pouze v audio zpracování. ()
Nejlepší koncert Maidnů a stoprocentně nejúžasnější publikum napříč žánry, co se kdy na živáku sešlo. Nikdo zde jako dnes nenatáčel na smartphonu, nevytvářel si selfie ani nechatoval při vystoupení s kamarády. Diváci v Riu vytvořili jednu velkou zpívající mexickou vlnu, která měla celou diskografii Železné panny v malíku. Proto vynikly i méně slavné písně jako např. Sign of the Cross nebo Clansman. Díky mohutným chorálům na pozadí nabraly oproti svým studiovým verzím tyto a mnoho dalších skladeb úplně nových rozměrů. Vrcholem potom byla maidnovská "hymna" Fear of the Dark, kterou si už dodnes pouštím pouze v této podobě. ()
Božská Iron Maiden představuje svůj Báječný nový svět ve své plné síle a s nezadržitelnou energií. Po pár průletech nad hlavami stovek tisíců brazilců, nezbytném úvodu zachycujícím šílenou atmosféru z placu, a pár slovech od samotných aktérů, se do potemělé oblohy začnou rozeznívat první tóny Goldsmithovi Arthur's Farewell (První rytíř), a mě pomalinku začíná naskakovat husí kůže. Hudba ani pořádně nedozní, a na stejdž se vřítí první blázen s kytarou, jenž mi za pomoci riffu Wicker Man (skladbou inspirovanou stejnojmeným filmem) naježí všechny chlupy na těle, přičemž vystřelým ze sedadla. Neskutečná šou. Parádní skladby hraný od podlahy. Neutichající tóny. Nespočet explozí. Nejlepší koncert co jsem viděl. ()
Zajímavosti (2)
- Na koncert se přišlo podívat 250 000 lidí. Jednalo se o poslední koncert světového turné k desce „Brave New World“ (2002). (Fuhman.Dajar)
Reklama