Havel jede na dovolenou
Občan Václav Havel cestuje na dovolenku
Obsahy(1)
Režisér Jan Novák, který téměř celý život žije v USA a je mj. autorem knihy o Miloši Formanovi (Co já vím?) a bratrech Mašínech (Zatím dobrý), se s kamerou vydal po stopách Václava Havla. Nesledoval však jeho život, ale jednu jedinou cestu vedoucí z Prahy do Bratislavy, a to v srpnových dnech roku 1985. Trvala několik dnů, neboť se Havel zastavoval u svých přátel jako např. V. Chramostová, E. Krieseová apod. Při této „dovolené“ byl disident sledován tajnou policií, dvakrát zadržen a vyslýchán. Režisér Novák vybral tuto reálnou, časově ohraničenou událost, aby mohl zejména americkému publiku na konkrétním příkladě ukázat, co obnášel život disidenta v socialistickém Československu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Podléhám havlovské mánii a sjíždím o exprezidentovi co se dá. A tohle se dá. Srovnání s Občanem Havlem je pochopitelné, nicméně nesmyslné. Občan svou jedinečnost (kromě hlavního aktéra) čerpá s desítek a nejspíš stovek hodin materiálu, který padl pod střihačský stůl, aby zbylo jen to nezpochybnitelně ryzí. Epizoda z Havlova života, kdy se rozhodl trochu testnout kapacitu estébáckého poháru trpělivosti a objet své známé (potom, co měl potíže navštívit nedaleký konzum), je sice coby prezentace všech možných praktik státní bezpečnosti a akcí disentu celkem nosná, ale stovky hodin materiálu pod stůl určitě nepadly a Havel, který v Občanovi prakticky nevyleze ze záběru, se zde střídá i s méně fotogenickými zástupci disentu. To sice snižuje koukatelnost, ale nikoliv informační hodnotu dokumentu. Ta je značná: dává nahlédnout do rutiny výslechů, sledovaček, buzerace, "ká-óček" a mnohého dalšího. Trumfem, jehož opatření považuji za zázrak, je uvolněná výpověď (u pivka) jednoho z příslušníků, který otevřeně referuje o tom, čím se kdysi tak poctivě živil. Blahoslavení chudí duchem. ()
Dokument pro zapomětlivce a kvalitní materiál pro později narozené. Výborný nápad děj prokládat dobovými reportážemi z tehdejších Televizních Novin v televizi nejen o probíhajících žních při reportáži z "dovolené" pana Havla. A to nebyl jen tak obyčejný roadtrip. Nestvůrnost tehdejšího komunistického režimu ve své nahotě. Předem muselo být vše nahlášeno, auta za zadkem, domovní prohlídky Havlových kamarádů, které navštívil atd. K zblití a hlavně neuvěřitelný nápor na psychiku člověka. Dokáže si v dnešní době někdo představit, jít se psem na procházku a mít fízla pět kroků za zadkem ????? Porušování listovního tajemství, neustálé domovní prohlídky v různých nočních i ranních hodinách, hlášení se Veřejné Bezpečnosti ve stanovených hodinách a no prostě policejní stát. Hnus fialovej. Za vrchol odporné a zhovadilé zrůdnosti považuji scénu, kdy Havlův kamarád, myslím, že to byl kněz, popisuje zážitek, kdy mu ve vězení STBák ukáže fotku rodiny a následně mu sdělí, že dostane trest smrti ,ale ne oběšením, to se prý už nedělá, ale na prkně a do detailu mu smrt vylíčí. A Televizní noviny jsou pořád plné samých pozitivních zpráv. Komentář píši v době, kdy KSČM posiluje a ČSSD s ní nyní otevřeně !!!!!! spolupracuje. Paměť většiny našeho národa je moc krátká. Je mi z toho smutno. Stejně, jako když jsem uviděl v Lánech po volbách mávat komunistického lídra za Klausova prezidentování z balkónu. Za pana Prezidenta Havla tam komunisti nesměli. I proto Václav Havel byl, je a bude mým zatím jediným prezidentem. ()
Celkem zajímavý dokument o jedné dovolené, která byla podobně absurdní jako Havlovy hry. Ale něco tomu chybí. Nebo přebývá. Na celovečerní dokument chybí obrazová invence v jakékoliv podobě. Je to především jen sled nefotogenicky nasnímaných rozhovorů proložených více či méně sdělnými ilustračními záběry bez nějakého hlubšího konceptu nebo principu. Když už to má být o dovolené, nezabíhal bych k výslechům, vězení ani k revoluci. Mohla to být krásná rekonstrukce absurdního počinu někdejšího disidenta, ale vznikl z toho guláš, ze kterého vyplývá opět hlavně to, jaké to tu dřív bylo hrozné. ()
Česká filmová dokumentární tvorba si, na rozdíl od českých hraných filmů, stále zachovává profesní důstojnost a um. Film Jana Nováka "Občan Václav Havel jede na dovolenou" nepřináší nic převratného a nadchne především obdivovatele prvního postkomunistického českého prezidenta. Jde o zajímavost, slouží k přiblížení zapomenuté, vzdálené a pro mnohé i neznámé doby. Prostřednictvím několika přeživších autentických reliktů, ilustračních záběrů a vzpomínek protagonistů se líčí stav života pronásledované a nenáviděné opozice. Můžeme sledovat proměnlivý význam slova svoboda. Většinou se nehodnotí kvalita dokumentu, nýbrž míra sympatie k osobě Václava Havla. Mě osobně potěšil, i když bych dal přednost vyprávění o trýznivosti vězeňského života. Veřejnost bez zkušeností si tento životní zážitek nedokáže ani představit. Toto dokumentární dílko je milé a radostné. ()
"Distribuovat" kopie rukopisů svého díla na smetiště do stráně a tam je zahrabávat, aby mu je komunisti doma nesebrali... To je čistá tragikomedie. Pobavila mě taky hláška: "Ráno se člověk probudí a najednou v Praze je revoluce, netušil sem... Já jako policista, kterej už ňákej rok sloužil... Vůbec prostě sme nebyli informovaný o tom, že by se něco takovýho mohlo stát, žejo.. Řikám: ´To snad neni možný. Já sem pana Havla zahlíd taky někde ve 3 hodiny a ráno je revoluce.´ " To byly časy, panečku! Pro mě to byl zajímavý dokument a myslím, že i pro širší okruh diváků - zvlášť pro ty, kteří tu dobu nezažili. A tato jedna dovolená zabavila okolo 3 stovek estébáků. Neuvěřitelné. ()
Reklama