Obsahy(1)
Roswitha, matka a manželka ze středostavovské rodiny, jež se jen těsně pohybuje nad hranou chudoby, je nucena provádět ilegální potraty, aby uživila rodinu, v níž je manželem vnímaná jako inteligenčně podřadná a nesvéprávná bytost. Poté, co je Roswitha nucena svou živnost opustit, začíná její osobní přerod, po němž se nezištně vrhá do práce na spravedlivějším světě. A brzy získává příležitost prokázat své emancipované schopnosti, protože továrníci se chystají kvůli zmenšení nákladů uzavřít místní továrnu. Režisér Kluge vytvořil film na pomezí dramatu, komedie a dokumentární výpovědi s mnoha nekonvenčními formálními postupy, často ironizujícími tehdejší společnost i vlastní filmové postavy. (Dionysos)
(více)Recenze (5)
Příležitostná práce otrokyně (překlad názvu) ()
"Příležitostná práce jedné otrokyně" - říkal jsem si, že bude mít něco společného se sexem. V podstatě ano, i když zde šlo jen o odstraňování jeho následků. Film je ostrým řezem rozdělen na dvě části; v té druhé se už nevyskytují děti a manžel jen sporadicky; Roswitha se angažuje, zatímco v první části se snaží zuby nehty a andělíčkářským byznysem udržet pohromadě svoji rodinu, především besserwisse, svého manžela. Po vyřešení rodinného dilematu: "Ty si můžeš dělat co chceš, a tak já taky", se angažuje v sociální oblasti, ovšem způsobem: chlapi tady máte problém, tak ho vyřešte! Zatímco v rodině byla "otrokyní", která ji řídila a nesla za ní odpovědnost, stává se "svobodnou, angažovanou a emancipovanou", v imaginární oblasti sociální politiky. Zkoumejme to ale raději z libidinozního pohledu: co jí víc zajímá, těší, v čem se realizuje. ()
Ironický i sebeironický levicový snímek, který dokáže i v odlehčenějším duchu tnout do živého (a nemyslím tím jen velmi hutnou scénu potratu, která musela být ve své době určitě zcenzurována). První polovina filmu je plně "feministická" záležitost: hlavní protagonistka sama de facto živí muže i děti, vinou čehož jí nezbývá čas na vlastní život a seberozvíjení, ona ženská "dvojitá směna" par excellence, nerozporovaná tehdejším koncenzem ve společnosti. Poté, co je Roswitha nucena opustit svoji živnost (všimněme si, že se k tomu neodhodlá sama, ale je jí to dáno vnější nutností), začíná její osobní přerod, téměř negující její předchozí modus existence - Roswitha je v celé anabázi s továrnou vlastně jediná, kdo se snaží o autentickou akci, v čemž opět překonává muže (v plurálu), včetně toho vlastního (v singuláru), kdy je její osobní energie namířena namísto dovnitř do rodiny ven do světa, k sociálně palčivým otázkám. Její začátečnický idealismus je zdrojem řady tragikomických situací, pointa se zachováním výroby v manželově továrně je pak typický příklad fungování naší společnosti: továrna nakonec není uzavřena, zaměstnanci mohou být spokojeni, ale jak se ukazuje, arbitrárně vykonávaná moc vedení podniků dělá z lidí jen pasivní objekty, jež mohou leda tak vyčkávat, zda zítra budou či nebudou mít jak uživit rodinu. Slovy pracovníka tovární ostrahy: "Je mnoho míst, kde se veřejnost může volně pohybovat. Ulice, náměstí, obchodní domy, veřejné záchody, parky..." Ale továrny do seznamu nepatří... /// Jedinečný Klugeho styl - kombinující společensko-kritický dokument s formálními finesami godardovy nové vlny, se vší jeho/ jejich intertextualitou, ironií pomocí filmových postupů (např. kontrastní odkazy na sovětského revolučního "Čapajeva") či (teď již jen klugeovskou) kontrapozicí minulosti a přítomnosti, ať už umělecké či historické. ()
Podivuhodný snímok s kritickým podtextom vtedajšej spoločnosti sa utápa v siahodlhých dokumentaristických scénach a značnou rozpoltenosťou v dramaturgii. Druhý komentár. ()
(NNF) Formálně pozoruhodný film-esej, který prokazuje Klugeovo zaujetí jak ženskými protagonistkami, tak společensko-politickými otázkami v širším (kulturním) kontextu. Zároveň jsou zde vyvráceny dvě nejčastější výtky, které jsou s jeho díly spojovány - kritika feministek za vyobrazení ženských postav a kritika senzibilistů a auteurských kritiků (např. Rosenbaum) za nedostatečnou krásu a zbavení působivosti obrazu. Ano, hlavní hrdinka - Roswitha - nemá vnitřní život a postrádá hloubku, ale je ukázáno, proč tomu tak je. Může za to společnost a rozdělení rolí v ní, kdy matky mají být doma, aby mohly vychovávat děti, a tak nemají čas pro sebe a na sebe, aby se více angažovaly a měly přehled. Na tomto udržování statutu quo má svůj veliký podíl i kultura, jak dokazují příkladné ozvláštňující prvky na rovině stylu v podobě vkládané dokumentární metráže, záběrů z jiných filmů, obrazů ad. Formální stránka je výrazně napojena na myšlení a náladu Roswithy, kdy v první části, v níž zastává úlohu ženy-matky v domácnosti, je konzervativně usedlá (převažují velké celky, záběry jsou statické a hudba téměř absentuje), zatímco v druhé polovině se opájíme sledem náladotvornou hudbou podbarvených a co do snímání odpoutaných záběrů, když se angažuje ve společenských věcech jako agitátorka. Obraz je tak zbaven působivosti v první části, protože je potlačena i schopnost rozvoje Roswithy, naopak ve druhé nabízí působivé výjevy (záběry z továrny). V Klugeho ROZLOUČENÍ SE VČEREJŠKEM taktéž hraje Klugeho sestra Alexandra a kritizuje se byrokraticko-kapitalistické zřízení, ale příhodnější by bylo srovnání s POD DLÁŽDĚNÍM JE PLÁŽ představitelky frauenfilmu Helmy Sanders - Brahms, kde je taktéž jedním z řešených témat problematika potratů, ale přitom se (roku 1975) říká, že není proč něco měnit. Zato Roswitha musela dva roky před tím prodávat párky balené do pamfletů... ()
Reklama