poster

Hudba 85

Hudební / Dokumentární

Československo, 1986, 2x59 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    ****

    V roce 1985 jsem zaznamenal Zlatého slavíka pro Petera Nagyho, Hanu Zagorovou a skupinu Elán, ale zaregistroval jsem i nástup "hurikána" Jandy či "koťátka" Horňáka. O tom však tento snímek není. Ten je o podzemní muzice, kterou jsem začal vnímat až o rok později a další rok jsem jí definitivně propadl. Tento unikátní dokument mi nabídl obrazové záznamy, které jsem dosud neviděl, překvapil mne účastí rytmického dua Visacího zámku (Šťástka, Pátek) v dresu OZW a nabídl mým uším zvuk natolik syrový, že by si s ním většina moderních technologií nedokázala poradit. Takže za mne Hogo Fogo (*), Babalet (***), Dybbuk (*****), FPB (****), Máma Bubo (****), Garáž (*****), Hudba Praha (*****), OZW (***), Nahoru po schodišti dolu band (*****), STP (***), Krásné nové stroje (****) a Precedens (*****).(14.9.2015)

  • pabulator
    **

    Určitý element šoumenství se všem zúčastněným nedá upřít,ale narovinu na celém dokumentu byli nejlepší kozičky. Po jedné star za levou i za pravou.(24.10.2015)

  • Bohemák
    *****

    Správně energická i naštvaná česká hudba 80. let. Kapely, které si pozornost posluchačské obce udržely (Garáž, Nahoru po schodišti dolů band), i ty, které to s pádem režimu přestalo bavit.(14.4.2011)

  • LeoH
    ****

    Ve všeobecném duchamornu půlky osmdesátých let obráželi pražské kluby tři kamarádi, kteří to docela uměli s kamerami šestnáctkami. Jednoho dne je napadlo začít natáčet na koncertech kapel z neurčité sféry „mezi Hitšarádou a undergroundem“, o kterých jste si nikdy nemohli být jistí, jestli za týden nebudou zakázané. Nahráli si k tomu vždycky zvuk z pultu a pak to nějak plácali dohromady, třeba i se záběry z více koncertů, ze zkušebny nebo s venkovními dotáčkami, to už kolikrát vypadalo skoro jako klip. Jednou se povedly obrázky, ale ve zvuku vůbec nebyly bicí, jindy zas získali ucházející nahrávku, ale bez obrazu, o synchronu si mohli s kamerkami na péro nechat jenom zdát… no ale protože byli šikovní a měli výdrž, vyšel jim z toho malý zázrak amatérismu (čti: dělání věcí z lásky), s plynoucími lety čím dál cennější autentické svědectví nejen o „divné“ hudbě té doby, ale jakoby mimochodem taky o skutečné dobové atmosféře, chování lidí na koncertech i mimo ně, bydlení, oblékání, myšlení, urputné snaze vymanit se z šedi, podmínkách, v jakých se tvořilo a vytvořené sdílelo. Ode mě srdečné doporučení; pokud nedávám plný počet, je to jednak kvůli technické stránce zvukového záznamu, s kterou se při přípravě DVD, už s nesrovnatelnými možnostmi začátku 21. století, určitě dalo udělat víc, a jednak čistě sobecky proto, že bych místo některých radši viděl některé jiné, i když objektivně vzato je dramaturgie s hlavním kritériem „jinakosti“ nejspíš ideální.(9.9.2015)