जोधा अकबर
Režie:
Ashutosh GowarikerScénář:
Ashutosh GowarikerKamera:
Kiran DeohansHudba:
A.R. RahmanHrají:
Hrithik Roshan, Aishwarya Rai Bachchan, Sonu Sood, Suhasini Mulay, Ila Arun, Kulbhushan Kharbanda, Nikitin Dheer, Rajesh Vivek, Amin Hajee (více)Obsahy(1)
Příběh Akbara Velikého, muslimského vládce z Mogulské dynastie vládnoucího v 16. století (Hrithik Roshan), který se v rámci upevnění moci rozhodne vzít za manželku hindskou princeznu Jodhu (Aishwarya Rai). Ta se však nehodlá vzdát svého původu a tradic, a aby Akbar získal její srdce, bude muset sám něco obětovat. (berg.12)
Recenze (32)
Postavy možná historické jsou, panovník jistěji než jeho žena. Ale tam nejspíš historický základ končí. Možná byl i na tu dobu osvícený. Rozhodně měl harém, takže Jodhaa byla jednou ze třiceti možná více žen, ty by jí nejspíš záviděly, pletichařily, Jodhaa by měla daleko méně pozornosti atd. a vyprávění by tak nejspíš muselo vypadat jinak. Beru to prostě jako smyšlený příběh, o politickém manželství, z něhož vyroste láska, která má podle mě všechny potřebné aspekty - podřízení se tomu, co je třeba udělat, i když nechceme, protože je to pro vyšší dobro; respekt k citům druhého; důvěra, ale i zkoušky, kterými musí projít; oddanost. A krásná hudba i kostýmy. Nenapadá mě jiný film, kde je láska vykreslena tak hezkým, byť tolik romantickým a romantizujícím, způsobem. ()
Krásný příběh, v němž hraje prim láska a bezmezná náboženská tolerance ze strany muslimů. Joj, kdyby tak tento postoj Akbara Velikého sdíleli dnešní muslimové, to by ubylo problémů. Velmi zidealizovaný příběh, v němž se sice zabíjí jak na běžícím pásu, ale na stranu druhou je plný romantiky a i kapka vášně by se našla. Dobře obsazeno, dialogy dávaly smysl a navzdory předlouhé stopáži, film nenudil. Hudba a vizuál luxusní. Humoru moc nebylo, ale zvyk poslat toho, kdo panovníka vyloženě se-e, na pouť do Mekky (což je z Díllí přinejlepším 5 933 Km) se jeví jako velmi dobrý vtip a navíc je to státnicky velmi kulantní řešení. Jen si to představme v praxi u nás. Jsi zkorumpovaný politik, za trest pomažeš pěšky na kajícnou pouť do Říma. Ono těch 1 483 km, by asi pro našince stačilo. Za mne spokojenost, byť historicky to asi moc přesné nebylo. 80%. ()
Tříapůlhodinová stopáž jde skousnout, choreografie bojových scén skřípe a romantická linka je hodně zaměřená na ženy, ale jinak je film výpravný, působivý a hvězdičku nahoru vynáší i muzika. ()
Moje první seznámení s indickou tvorbou nedopadlo až tak špatně, jak jsem se obával. Bylo to krásně barevné, pohádkově naivní, správně výpravné a i ta přestřelená stopáž se s drobnou přestávkou na oběd dá přežít. Ovšem některých negativů si nejde nevšimnout - především zvládnutí bojových scén je dost špatné. Ani to ostentativní (a pro mě naprosto neopodstatněné) používání písní a tanců jen tak uprostřed děje není nic pro mě. Takže se obávám, že ani po tomto snímku Bollywoodu nikterak nepropadnu. ()
Úchvatná výprava, hezká a informativní pohádka, smrtelná stopáž, kterou by nebylo od věci rozdělit a udělat spíš minisérii Donutit diváka si v předstihu nastudovat nějaké reálie by asi nebylo od věci, protože jinak je to docela náročné. Mne osobně nakonec asi nejvíc zaujalo to, že jsem si uvědomila že se dají krotit divocí sloni stejně jako koně. ()
Jak příjemná změna po sterilních a krvelačných hollywoodských filmech, kterým jsem se v poslední době zase nějaký čas věnoval... Naprosto úchvatně natočený film. Už od prvních dechberoucích scén s obrovskými slony, přes dokonalé ztvárnění romantického vztahu, až po napínavý závěrečný souboj, při kterém divák ani nedýchá. A vše prostoupeno mírumilovností, touhou po spravedlnosti, láskou a odpuštěním. Jak krátké byly v tomto případě skoro čtyři hodiny, jak rád bych se díval dál a dál. Snad jedinou chybičkou na kráse byla absence jindy tak četných tanečních scén, tento příběh po nich přímo volal. ()
Kdybych měl hodnotit čistě subjektivně, dopadl by snímek mnohem hůř, neboť z něj bolí zuby pro samou sladkost a vstávají vlasy na hlavě pro nesmyslná politická rozhodnutí. Ale vzato kolem a kolem nějaké vysvětlení si pro náhlý obrat v panování velkého Mughala tvůrci najít museli a svést všechno na velkolepou lásku není zase tak špatný nápad. U indické produkce pak je zřejmě samozřejmostí neskutečný kompars, milióny vlité do kostýmů, kulis a výpravy a sakrálně laděné písně na každém druhém kroku. V součtu se tak jedná o docela povedený romantický film zahalený v patosu o všeobjímajícím míru a náboženské snášenlivosti. ()
No, co k tomuto filmu říct. Stopáž 3 a půl hodiny je slušná kinematografická pouštní karavana, avšak i když jsem nad některými naivními scénami kroutila hlavou, nevypla jsem to. Tyhle bollywoodské filmy prostě vyvolávají v divákovi prazvláštní závislost. Roli Velkého krále jsem H. Roshanovi vůbec neuvěřila, škoda, snad byl zvolen jen pro jeho prvoplánový vzhled a typicky mughulské zelené oči... Během bitev a romantických scén jsem usínala nudou. Vzhledem k tomu, že měl ve skutečnosti panovník Jalal ud-din několik desítek manželek, mi přijde příběh v tomto filmu až příliš přitažený za vlasy. Ale chápu, že to má tak populace indického subkontinentu ráda. Co mě však drželo celou dobu naživu, byla úchvatná palácová architektura, božsky oděné ženy, Rahmanova hudba a zvědavost, co dále král Veliký velikého provede... ()
Velmi pěkný film. Asi jedinné dvě výtky: Opravdu je to trošku dlouhé a utahané. Ano, je to trochu naivní - jako by nemohl být naivní každý příběh o dobrém vládci, kterého milují jeho poddaní. Romantika se mi tu líbila, přišla mi velice jemná a nenásilná, choerografie některých soubojů taky velice povedená. Nebýt délky a pár drobností, možná bych i plný počet dal. ()
Hezky natočená muslimská propaganda. Film je to dobrý, ale jako historicky autentický snímek je to šaškárna. Dobyvatel Akbar nejspíše svou milou znásilnil a přidal si ji do svého početného harému, který čítal dle historických zdrojů 30 manželek. O těch 29 manželkách v této naivní propagandě samozřejmě nepadne ani slovo. Taktéž by mohli natočit romantické pokračování o Akbarových následnících, kteří začali pozvolna zavádět džihád, násilně nutili Indům Islám a bořili staré posvátné hinduistické chrámy. To už by jim ale asi natočit nedovolili. Nebylo by to moc vhodné vzhledem k tomu, kolik je všude muslimů. ()
Nametem je to takova Angelika po hindustansku, ale to vubec neni spatne, kdo by se obcas v lete nepodival, ze;) A tady to teda Ashutosh rozjel ve vsech smerech, neskutecna vyprava, chvalyhodna ustredni myslenka panindickeho smiru a spolecnosti pro vsechny (co by za to dneska clovek dal, ze, nejen v Indii), umne vedena rezie a dobre herecke vykony (Hrithikova nejlepsi uloha, teda tie s War, no;). Proste povedene po vsech strankach, az je mi vzdycky lito, ze to po tech skoro 4 hodinach konci. ()
Po dlouholetém vyhýbání se indickým filmům, hlavně kvůli jejich "mírné" stopáži, byl tohle vůbec můj první Bollywoodský film. A ejhle, měl jsem pravdu, po prvních minutách, a i po první hodině jsem film shledal amatérsky trapným, velmi tragicky natočeným, s tragickými dialogy a tragickými ne-herci a cítil jsem se všelijak. Po dvou hodinách přišlo intermezzo a já to pustil automaticky dál. A pak byl konec a já si pohmkával indické písně...ano, jsem zhýčkaný americkými efekty, ale to není ani zdaleka všechno. Tento film má hloubku a i když spousta momentů mi přisla děsně přehnaných, tak v té extrémní stopáži, plynulosti děje a indických písních se to nějak ztratí. Jak hluboko jsem se na začátku mýlil... ()