Ty, který žiješ

CITÁT - Proto, se, ty, který žiješ, lůžkem těš prohřátým láskou, než Lethé nohu, jež chce uprchnout, smočí ti v úděsný proud.....J. W. Goethe......... Hned od prvních záběrů jsem tušil, že to nebude snímek pro mě. Tuhá kamera stojící na jednom místě dá tušit jaké si umělecké tvorbě. Když se pak rozezněla nelíbivá hudba a žena v parku začala zpívat, už jsem v tom měl jasno. Sice to dokoukám, ale požitek z toho mít nebudu. CITÁT - Kdybych měla motorku......... Některé scény jsou, bezesporu, povedené, ale příběh se strašně táhne a já měl tendenci zavírat oči a usínat. CITÁT - Nepůjdeš si lehnout? Zítra je taky den......... Co si třeba myslet o sexuální scéně asi v půlce příběhu? 34%. Během sledování tohoto filmu jsem si vzpomněl na text jedné punkové České kapely - Na obloze vidím černé vrány, letí k nám a je jich celé hejno. Mám ten dojem, že to budou bombardéry. Až odletí, už to bude všechno jedno........... (04.01.2015)

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)

Přesně totéž co předchozí Písně z druhého patra, snad jen záběrů je tu o něco víc (možná i přes stovku!!!). První půl hodina je geniální, a obzvlášť scéna zlého snu jedné z postav, ve kterém předvede nepovedený trik s ubrusem (elektrické křeslo poprvé...elektrické křeslo podruhé...elektrické křeslo potřetí !!!) by si zasloužila vstoupit do dějin kinematografie. S přibývajícmi minutami se ale zdá, že tvůrci vyplýtvali nejlepší nápady na začátku. Není to horší než Písně, ale ani lepší. (04.07.2007)

Ty, který žiješ je film švédského filmaře Roye Anderssona, který (ne)příimo navazuje na svůj předcházející snímek Písně z druhého patra - ať už převážně statickou kamerou, snímající jednotlivé aktéry, anebo epizodickou strukturou vyprávění. První polovina je naprosto výborná, skvěle pointované scénky a práce s více plány najednou (např. muž postávající na balkóně, přemýšlející o ničem, za nímž se dohrává dějství z předešlé scény s hlučným muzikantem a rozčíleným sousedem) říkají, že tohle točil skutečný filmař. Druhá je již o něčo slabší a smích hořkne, tragikomický pohled na celé to lidské pachtění a snažení, úniky ke snům a další, ani třeskutě vtipné být nemůžou. Přesto zaujmou jednotlivé scény nápaditou inscenací, ta svatební-snová zvlášť. Ale Písně z druhého patra jsou lepší... (03.08.2007)

Hrome, tenhle film mě úplně dostal. Dalo by se říct, že právě tenhle film je udělán tak, aby se u něj bavil divák náročný i nenáročný. Nenáročný proto, že je opravdu vtipný (vy, kteří říkáte, že čím více se film blíží konci tím je méně vtipný a tudíž nudný, jste patrně neviděli třebas Pelíšky, které též procházejí podobnou změnou po celou dobu filmu, ovšem stejně jako u Pelíšků ani Du levande není po přechodu na vážnější úroveň nudný). Náročný proto, že zde vidíme vše co má klubový film obsahovat. Zkrátka a dobře, Anderssonovo poselství pro ty, kteří žijí nebo chtějí mít radost i z těch nejprostších okamžiků života (návštěva rodičů, nákup koberce, školní docházka nebo popíjení v lokále) je jedno sladké jablko, které potěší při každém zakousnutí. (17.03.2008)