NHK ni jókoso!

(SPOILERY) Prvé epizódy nastavili atmosféru, ktorá pokračuje väčšinu seriálu. Tu a tam sa objavia filozofické myšlienky na lepšie pochopenie stavu mysle deprimovaních ľudí a niekoľko pokusov pomôcť zmierniť hikikomori stav a prehovoriť do duše, ale väčšinou nič z toho, a skončilo to stále tým, že za všetko môžu iní. Aspoň že odhovára od samovraždy, čo je veľké plus. Nabáda na metódu, ako dostať hikikomori von - vyhladovaním :D Anime je veľmi orientované na mužské publikum, nepatrím medzi cieľové publikum (perverzáci, nezrelí chlapci so sklonmi k agresií, incels, nevďační závisláci), čiže na viac než polovicu seriálu sa nedalo pozerať, nevedela som sa s postavami stotožniť či vôbec sympatizovať s nesympatickými postavami. Ale epizódy o MLM zdvihli hodnotenie, nie preto, žeby som sa s tým stotožňovala, ale pre zmenu tento problém dobre znázornili, z obidvoch strán. O hikikomori som si pôvodne myslela, že môžno trpia nejakou traumou alebo že sú na nich kladené veľké očakávania, veľký tlak, ale podľa tohto anime sú hikikomori len leniví, rozmaznaní, nechcú dospieť a majú sklony k závislosti. Ironické, že tí, ktorí by mali pádny dôvod byť hikikomori sú tí, ktorí sa starali o hikikomori. (19.03.2021)

NHK ni yōkoso! na začátku značně klame tělem. Záplava termínů jako hikikomori, galge, eroges či otaku evokuje dílo vhodné pouze pro diváky orientující se v japonské kultuře a nepřípustné tak všem ostatním. To by ovšem byla mýlka, neb podstatou NHK ni yōkoso! jsou univerzální problémy známé mnoha lidem po celém světě jako deprese, osamělost, zoufalá potřeba sociálního kontaktu a neschopnost ho navázat a taky strach z toho, že když už jeden najde štěstí, tak to bude pouze na krátký okamžik a on bude zase rychle svrhnut zpět do každodenního balastu osamělého života. Tyto pocity se zde daří v mnoha momentech tematizovat tak silně, že jsem seriálu ochoten odpustit i určitou roztahanost zjevující se v druhé polovině a občasné emocionálně příliš přepjaté momenty, nepříjemný to nešvar celé anime oblasti. Lepší 4*. (22.06.2012)

Welcome to the N.H.K je nesmírně obtížné na hodnocení pro mě, jak zvlaštním anime to je. Během sledování si moc nepamatuju, kdy bych prožíval jinou náladu než suchou depku, kterou sem tam nějaký gag nechal na pár vteřin uspat, aby se o to silnější poté o pár probudila. Nebylo mi příjemné prožívat slasti, ale v drtivé většiny strasti Satoa, modlil jsem se, aby se mu dostavilo štatnější období pro jeho ale i to mé dobro. Jenže ono to tak doopravdy asi bývá, zázraky se nedějí a těžko se mi smiřuje s tím, že štěstí nebyla užitá ingredience. Postava Satoa je vůbec symbol naprostého dna a ani zbytek grupy není o nic odlišnější. Vyčítám seriálu, že všem postavám (Yamazaki budiž výjimkou) zabraňoval si uvědomovat vážnost jejich situací, dokud to nezašlo až k samotné otázce bytí či nebytí. Například ostrovní pasáž mi přišla kvůli tomu silně nevěrohodná, což mi v mých očích už do konce seriálu zdiskreditovalo mnoho postav a nikdy už jsem si u nich nezískal sympatie zpátky. Někdo to tu zmínil, ale s odchodem funky postavy Yamazakiho ztratil seriál svůj náboj (Yamazakiho rozchod byl jasně nejlepší díl) a i přes mírně dramatický konec to už mou skleslou náladu nevytrhlo, nevzrušilo, nepřekvapilo. Jednoduše mi to nesedlo; neodpírám NHK své nesporné kvality v rámci psychologie, neobvyklé téma a nezvyklé volby v lidském životě, které nepotkáváme na denním pořádku. Objektivně je to výš, za mě lepší 3* P.S.: Ten první ED je jeden z největších bizárů, co jsem v anime viděl. (30.03.2017)

Welcome to the N.H.K je příběh o jednom ztroskotanci Satóvi, jenž si dobrovolně vybral život mezi čtyřmi stěnami a izolaci od lidí. Ve svém odpadky zaházeném sídle kouká na televizi, kouří cigarety, celý den se pouze povaluje a do toho mu z vedlejšího bytu každý den neustále vyhrává soused pururin píseň. To Sató po pár měsících nevydrží, najde odvahu jej navštívit a zjistí, že se jedná o jeho starého známého Yamazakiho, kterého se jednou zastal, když jej mlátili jiní kluci. Jednoho dne navíc na Satóvi dveře zaklepe paní získávající lidi pro víru v boha, kterou doprovází mladá neteř Misako. Misako se ze svých důvodů rozhodne asociálnímu Satóvi pomoct zařadit zpět do společnosti a střeštěný příběh se všemi zmíněnými může začít. ■ Nemůžu si pomoct, ale toho pitomého asociála a jeho kamaráda Yamazakiho jsem si oblíbil. Oba se perfektně doplňovali a celkově jejich přátelství bylo super. Welcome to the N.H.K je velice povedená psychologická komedie. Škoda jen posledních třech dílů, které mě po odchodu Yamazakiho přestaly absolutně bavit. (08.09.2015)

Ještě nikdy jsem nad svým hodnocením tolik neváhal, jako zde. Během sledování jsem se někdy smál, někdy jsem byl smutný, někdy jsem musel přemýšlet nad okolním světem a jindy zase nad sebou. Dokonce byly chvíle, kdy jsem dělal všechny tyto činnosti současně. Pokusů o psychologický výtvor jsem viděl už několik, ale nikdy nebyly podány zábavnější formou a dost jsem se u nich nudil. Tady jsem se zaujetím sledoval každou scénu. Čím je pro mě seriál odlišný od ostatní produkce, je především očekávání dalších scén. Obvykle jsem zvědavý, jak vše dopadne a těším se na budoucí vývoj. Tady jsem po celou dobu v budoucnosti viděl spíš jen čerň. Každopádně jde o příjemně originální příběh, který každého určitě i něčemu novému naučí, a snad se podobných seriálů dočkáme i v budoucnu. (12.06.2008)