School days

Ok, řeknete si "zase za 5, to se dalo čekat", ale u School Days jsem se musel hodně dlouho rozhodovat. Ono to není klasické High School anime o týpkovi, kterého žere každá druhá... respektive, je to tak, ale zpracování je o dost odlišné. Jak tu zmiňovali ostatní, ono ve většině epizod člověk dokáže pochopit jednání většiny postav. Je to o dost reálnější, hlavně v přístupu k randění a sexu mezi středoškoláky... takže ne, Itou není klasický anime klučina, který, když vidi peknou slečnu, tak začne krvácet z nosu a k ničemu se nemá.. právěže se má, a to hodně. Další důvod, proč bylo těžké SD ohodnotit tvkí v tom, že všechny postavy se tu chovají jako strašné svině a nejvíce právě hlavní protagonista... ale pokud máte s podobnymi zmrdy v životě zkušenosti, tak to překousnete celkem rychle. Hodně kontroverzní je pak hlavně poslední epizoda, která má zajímavé vyústění, jenž kdekdo asi nebude očekávat. Animace a kresba je průměrná.. žádný zázrak, ale kouká se na to v pohodě. Jestli se vám všemožné romanťárny ze středoškolského prostředí už zajídají, tak dejte SD šanci a třeba budete litovat, zvracet, plakat či smát se.... ale třeba taky ne :) (19.11.2011)

Makoto Itou si nedokáže vybrat mezi dvěma dívkami, Saionji Sekai a Katsurou Kotonohou. Ovšem umět si vybrat může být dost důležité, jak se nás autoři tohoto anime seriálu snaží přesvědčit. Mě však opět přesvědčili hlavně o tom, že anime středoškolské romance nejsou pro mě, ať už provádějí sebevětší žánrové kotrmelce. I když zde je to minimálně v jednom případě žánrové Salto Mortale. S touto proměnou souvisí i nepříliš uvěřitelná (yennem zmiňované poslední dva díly) proměna postav, nejenom těch hlavních, ale v podstatě celé školy. Ale buďme spravedliví, vše se klidně mohlo zvrhnout v řádně drsné hentai. Slabé ***. P.S. (edit 6.12.2007): Když jsem psal komentář, netušil jsem, že je v plánu natočit alternativní hentai zakončení. A je to tu! ...drsné to ovšem není. Hodnocení zůstává. (05.11.2007)

Anime seriál, který mě tak dostal, asi jako máloco. Začíná to hodně zajímavě, stydlivý chlapec se zakouká do dívky a má problém, jak se s ní sblížit, naštěstí má dobrou kamarádku a ta mu s jeho problémy ráda a ochotně pomůže, protože v podstatě má toho našeho Makota ráda. Začátek je tedy taková zajímavá a hodně uvěřitelná vztahovka, která se dobře pozoruje a do pátého dílu běží příjemným a sympatickým tempem. I to rozuzlení, kdy si náš Makoto uvědomí, že jeho city jsou mnohem složitější a jeho rozhodnutí, jak to vlastně má je podle mě naprosto v pořádku (SPOILER já prostě fandil Sekai). Kdyby to skončilo 5. dílem tak tomu napálím poklidné 3* a vůbec se tím nerozrušuji, ale to co přijde po tom je prostě věc... Během pár dílu se člověk naučí hlavního hrdinu nenávidět s ohromnou intenzitou a hlavní hrdinky nedokáže nazvat jinak nežli mrcha a blbka (a to se krotím) a i všechny ostatní charaktery bude místy proklínat no a smutné je, že to pořád působí vcelku uvěřitelně. Taky jsem znal takové týpky jako je Makoto a viděl spoušť co napáchali a i když jsem na ně byl vždycky děsně naštvaný, stejně mi jiný hlásek našeptával, sakra to je frajer. Naivních hloupých holek a potvor co si jdou za svým jsem viděl taky dost a i ty ostatní typy se někdy někde vyskytli. Prostě je to jako by se zdejší osazenstvo najednou zbláznilo, nechalo se unášet svými pudy a veškerá krev z mozku se jim nahrnula do genitálií, nebo spíš taková sonda jak by svět vypadal, kdyby se lidi nedokázali plně ovládat. No a tak nastal moment, kdy jsem si přál aby to skončilo přesně tak nějak jak to skončí a i když je finále totálně přitažené za vlasy dalo mi takový krásně příjemný pocit uvolnění a zadostiučinění, že tomuhle dílku, které ve mě dokázalo probudit takhle silné emoce prostě musím dát 5* (08.03.2015)

Wow. Co jsem to viděl? Tohle byl naprosto brutální psychoterror. Když člověk vidí ten název, opening a prvních cca 5 dílů, říká si: "Jasný, klasický školní romance". Jenže pak to nastane. Na shledanou zavedeným pravidlům, jdeme vám znechutit všechny postavy, jen se koukejte! Nemůžu úplně říct, že by chtěl vyhodit notebook oknem, protože jsem si našel pár sadistických chvilek, kdy jsem se po ďábelsku vysmál anebo nepřejícně vrněl mnohokrát opakovaným souslovím "Tohle už není možný!".Chvílema člověk nechápe myšlenkové pochody autorů, kteří zahánějí postavy k dramaticky radikálním krokům neúměrné rozvahy, aby je pak nechal topit se v naprosté nerozhodnosti, pasivitě a odevzdanosti. K hlavní mužské postavě toho zde bylo napovídáné už dost, nicméně stejný políček bych vrazil i jeho první dívce. Jak bylo též řečeno, styl a forma se tu několikrát obrátí, načež závěr graduje za hranu absurdity. Ruku na srdce: Částečně jsem to čekal a tak jsem nebyl tak udivený, ba dokonce i trochu spokojený a vnitřně jsem pociťoval mírné naplnění. I tak to bylo pro mě až moc padlý na hlavu, trochu až úchylný na to, jak nevinně se to tvářilo. (06.08.2015)