Umění plakat

Strašně smutné, drsné, odporné, žel celkem reálné téma a já nevím jestli po zhlédnutí tohoto filmu nebudu mít averzi ke každému muži, kterého uvidím ronit slzy. Jak rána do žaludku na mě působí takové snímky, kde se cítíte zcela bezmocní při představě uvěřitelnosti takového příběhu. Jesper Asholt hrál zvrhlého a manipulativního otce tak výborně, že nevím, jestli s ním budu chtít ještě nějaké filmy vidět. A oči malého Allana v závěru filmu, jak pozoruje svého otce, bude momentem, který mně dlouho utkví v paměti. Hodně silná čtyřka a kdo ví..... (03.11.2013)

Člověku se ta příbuznost s některými pod nehty lezoucími díly Larse von Triera hned nevybaví, ale je tam... Jen tenhle film mi přišel i ve své brutalitě o dost něžnější. A v tom je možná celá jeho síla - v té absurdnosti, jak jemně a svým způsobem nevinně vypráví o (pro většinu z nás) nevydýchatelných situacích, jako by se snad ani nic nepřirozeného nedělo... Ale překvapilo mě, že je možné se ve vší té bezmoci a šílenství i sem tam pousmát, aniž by to snižovalo závažnost tématu... Scéna s věšejícím se otcem-prevítem neměla chybu :-) (27.11.2009)

Už dlouho se mi nestalo, abych při sledování filmu cítil takovou nenávist k jedné z postav. A přitom to může vypadat jako film s poněkud drsnějším humorem (komentáře malého kluka). Jenže ono jde o mnohem víc. Měl jsem toho až po krk, a přesto jsem pořád koukal se skřípajícími zuby a chutí zabíjet. Velmi dobře natočené a zahrané. (26.02.2010)

Tak tenhle film mě především zaskočil svou krutostí a syrovostí. Nevím, jestli tak působí i na ostatní, ale po zhlédnutí ve mně zůstal pocit, který se těžko vysvětluje, možná je to spíš směs pocitů, beznaděj, rozhořčení, znechucení, lítost... Morbidnost některých scén je opravdu zarážející, nemůžu ale tvrdit, že se mi film nelíbil, naopak, zasáhl mě, ale na pět * to není, možná právě proto, že mě tak dostal... Allan mi přišel, možná nechtěně cynický, místy bezcitný vůči ostatním, ale zase milující ve vztahu k otci? Jak moc je asi frustující, když někoho chcete vystrašit k smrti a on se začne smát? Zadostiučiněním pak ale určitě je, když se dotyčný usměje k smrti... (02.12.2008)

„Doľahla naňho realita života. Keď sa vám to stane, plačete.“ Filmovému fanúšikovi sa sem-tam stane, že nevie, či sa má smiať, alebo byť vážny; niektoré filmy ponúkajú veľa na prvý pohľad zábavných scén, ktoré sa však v zlomku sekundy menia na boj o život (TRAINING DAY), prípadne niektoré postavy dokážu rozosmiať a v ďalšej scéne šokovať (Ledgerov Joker z TEMNÉHO RYTIERA alebo každá druhá rola Joea Pesciho). Avšak to, čo ponúka dánske UMENIE PLAKAŤ, je sila. Dej sa odohráva na vidieku, kde každý pozná každého. Stredobodom zápletky je malý blonďavý chlapec, ktorého otec sa po nociach vyhráža samovraždou, kvôli čomu mama berie silné lieky na spánok, takže kým vyslobodzujúco sníva, duševne chorý otec znásilňuje vlastnú dcéru a keď sa tá dostane do psychiatrickej liečebne, na jej miesto dobrovoľne prichádza malý brat („Aby otec nebol smutný.“). Odvážne a veľmi dobré. (11.12.2008)