Umění plakat

Dobro a zlo jsou konstrukty. Uměle vytvořené kategorie lidské existence. Pro dítě jsou to abstraktní pojmy, které nechápe a jen pozvolna se jim učí. Umění plakat ukazuje, jak pokřiveného obsahu mohou nabít pod zvráceným vedením rodiče, totiž boha malého dítěte. Tím, že se Allan stal vypravěčem tohoto bolestného příběhu, si to můžeme uvědomovat i my, diváci. Severská kinematografie je proslulá prostou upřímností ve vyprávění takovýchto příběhů. Češi, zdá se mi, tohoto umění nikdy nedosáhli. Snad je to proto, že jsme oním "švejkovským" národem, který nade vším potřebuje mít nadhled. Je však skvělé, že nám Dánsko a Švédsko tuto reflexi poskytují. A je smutné, že ji i v 21. století potřebujeme. (28.07.2010)

„Teta Didde mluví o nemoci a má problémy se žvýkáním. Je to nechutný. Máma po ní šálky a talířky vyvařuje ve velkém hrnci. Nechceme něco chytit.“ Člověk by měl skoro chuť označit Umění plakat za tragikomedii, avšak nebylo by to úplně přesné. Práce s humorem je tu totiž docela nezvyklá. Film je silným dramatem, ale přesto je tu nemálo vážných situací odlehčených něčím zábavným, třeba jen detailem. Například takový pohřeb, na kterém otec přednáší emotivní (a ničím vtipnou) řeč, všichni pláčou, ale stačí jediný záběr na hlavní postavu a divák se musí začít celé scéně smát. Stejně tak tomu je u hodně Allanových komentářů (které přerůstají skoro až v odrovnávající hlášky) a snah pomoct otci (i když z nich zároveň někdy trochu a jindy zase dost mrazí). Černý a suchý humor je snímku zkrátka vlastní, což u filmu, který je o zneužívání dětí, docela překvapí (někoho možná i šokuje), ale funguje to právě díky tomu nevinnému dětskému pohledu na svět. Škoda toho občasného zjednodušování a mírné naivity (nezpůsobené ovšem výše zmíněnou optikou), takové scény jako nepozorovaný útěk z jídelny byly docela mimo. Jinak spokojenost a silné 4* navrch. „Myslíš, že brzo umře?“ – „Doufám, že ne.“ – „Ale další pohřeb by se nám hodil.“ (21.11.2014)

Nevím, jak to "ti na Severu" dělají, ale jejich výplody mají nezaměnitelnou atmosféru. Témata, která si pro zpracování vybírají, by jiní evropští filmaři převedli na plátno v ponuré (mnohdy až depresivní) náladě, ovšem je-li v popisku uvedeno Dánsko, Island, Finsko či jiná skandinávská země, je to pro mě zárukou neobvyklé (snad i kontroverzní) podívané. Umění plakat není výjimkou - drsné téma "utěšování" pláčícího otce je zde zobrazeno z naivního pohledu jedenáctiletého Allana, který události doma vnímá svým "čistým" pohledem. Nechápe, proč matka nereaguje na otcův usedavý pláč a s pomocí prášků na spaní ulehá do postele. Nechápe, proč jeho starší sestra Sanne odmítá jít dolů na gauč utěšit otce, jak bývalo zvykem. Nechápe, proč je nejstarší bratr vůči otci odměřený a domů zavítá jen výjimečně. Vše kolem vnímá jako běžné události a chce svého otce zbavit pláče... za každou cenu. Stejně tak, jako si neuvědomuje následky "utěšování otce", neuvědomuje si ani následky svých činů, kdy se snaží "odstranit" všechny ty, kteří způsobují otci trápení. ___ Peter Schønau Fog připravil zajímavou podívanou na rodinné tabu skrze malého chlapce, takže i když je téma drsné, díky netradičnímu podání divák nepodléhá depresi, ale fascinovaně sleduje krutý svět nevinnýma očima. Rozhodně působivý snímek, na který jen tak nezapomenu. (26.01.2009)

Nemohu si pomoci, ale když vidím na papíře nebo na obrazovce jednu ze čtyř skandinávských zemí plus Island spojenou s nějakým filmem, ihned zbystřím zrak. Jejich filmy jsou totiž neskutečně zvláštní, zpracováním, příběhem, přírodou v něm a tak neváhám a okamžitě zabrousím hloubš. Umění plakat rozhodně nezklame. Pláče se v něm v jednom kuse. Sice z trochu odporných důvodů, ale to právě přicházím k jádru věci. Celý příběh je totiž odpornost na entou, ale svým námětem je tak neobvyklý, že prostě zaujme, tím že je divný. A to je dle mého hlavní bod toho, proč by tento film měl na diváka fungovat. Na mě tedy rozhodně zafungoval, jen tu byl ten problém, že mě nedokázal rozplakat. Možná to dokázal u jiných, ale u mě rozhodně ne, i když to má v názvu. Nebudu to zde dál rozebírat. Odpornost to je, ale zaujme hlavně rozebráním jednotlivých postav takřka do podrobna a to stačí. Za tři hvězdičky bohatě. (17.05.2008)

Fuj tajbl! Když vás film donutí usmívat se nad bizarností zobrazených situací a vlastně celého příběhu, z jakého by se vám udělalo normálně špatně od žaludku, je to něco úplně jiného, než se otevřeně chechtat černému humoru. Nad Uměním plakat se plakat nedá, stejně jako se nedá smát. Dá se opravdu jen usmívat a cítit se divně. Raději budu plakat nad rozlitým mlékem nebo se chechtat nad mlékařem Danem z Red Meatu, protože nad takovým vpravdě černým humorem má aspoň člověk nadhled. Tady se mi to sakra nějak nedaří. (08.07.2013)