Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D

Jan Werich byl renesančně přemýšlivým člověkem. Zajímal se o člověka a svým uměním se stále snažil na něj zapůsobit po stránce lidskosti. Snad ho při počínání přepadala marnost, ale nikdy se neodmlčel na delší dobu. Jeho kniha Fimfárum se vyznačuje důvtipem, hravostí a dobrosrdečně výchovným důrazem. U třetího animovaného výběru Werichových příběhů se nezajímám o technické vymoženosti, nýbrž o ducha sdělení a rozvernou náladu. S výsledkem jsem spokojen. Film neoslní a neuchvátí tak, jako jeho předchůdci, přesto je Werich zachován a hravé provedení potěší. Kristina Dufková s výtvarnicí Denisou Grimmovou Abrhámovou si důstojně poradili s méně atraktivním kusem Jak na Šumavě obři vyhynuli. Výchovný rys je zde nejpřímější a předem neodsuzujícího diváka překvapí neustálým mumrajem. Vlasta Pospíšilová s výtvarníkem Petrem Pošem neslevili ze svého standardu v díle O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny. Ilustrační záběry přináší vůni Radoka a uvědoměním si zbytečné uhoněnosti reflektuje i současnost. Největší prostor dostal David Súkup s výtvarnicí Patricií Ortiz Martínez. Rozum a Štěstí se zdá být nejpropracovanější. Sarkasmus nepálí, nýbrž rozveseluje. Rozum je pedantský poctivec bez možnosti odpočinku. Štěstí je bezstarostnost lennonovského šíření lásky. Humorný nadhled je všudypřítomný, pointy úderně laskavé a osvobozující. Zdánlivá obyčejnost modernímu divákovi vadí a přemítat nad věcí se mu nechce. Třetí Fimfárum si dokázalo udržet svou charakteristickou tvář. Pobaví a potěší, nic více od Fimfára neočekávám. (19.02.2018)

První povídka o filmovém štábu na Šumavě je naprostý paskvil, u kterého jsem okamžitě usnul. Po probuzení a opětovném přetrpění paskvilu přišla na řadu druhá povídka o třech bratrech hledajících králův klobouk. V tomto případě se tu bavíme jen o profesionálně odvyprávěné nudě. Obecně je zasazení takovýchto příběhů o královstvích, králech a jejich synech s nástupnickými právy do moderní doby naprosto nechutný nápad a mě se to silně nezamlouvá. Jako jestli se někdo směje v honbě za korunou jedoucímu princi v buldozeru nebo jeho bratru, jak jede po dálnici na mopedu, budiš. Já ne a ani mě pak nezajímá o čem že to vlastně v nějaké hlubší rovině celé je. Třetí povídka byla naopak celkem pěkná, zdařile zpracovaná, milá a je jediný důvod, proč ode mě Fimfárum 3D nedostalo odpad. Ani ten Werichův hlas už mě napotřetí nebavil. Patnáctiletá princeznička s hlasem Jana Wericha sice má pořád jakési tradiční české kouzlo, ale něco mi na tom nesedí. (14.03.2023)

Co se mého vztahu k Werichovým pohádkám týče, takřka jsem na nich vyrůstal. Jsou to nostalgické střípky vzpomínek, praskající zvuk starých půdních LP. Musím přesto konstatovat, že, stejně jako u Fimfára 2, jsem tyto pohádky neznal, což je znevýhodňuje o tuto nostalgickou protekci. Fimfarum 3 by ji totiž v mnoha ohledech potřebovalo. Jak na Šumavě obři vyhynuli * Snaha o osobité pojetízazdilo pohádku pana Wericha a člověk se nestačil orientovat mezi nabytou akcí loutkových herců a klidným hlasem vypravěče, jehož vyprávění nemělo s vizuální podívanou nic společného. Obry (velice pěkně udělané animací hlíny/modelíny) zde záhlédnem v loutce pouze parkrát, za tu se tu vykouří krabka cigaret. K dabingu Oty Jiráka (nebo lépe řečeno k šumům) přibily i další hlasy, což je z mého hlediska spíše na škodu, teprve když se až po 5ti minutach po začátku rozmluvil Werich, tak jsem se uklidnil. Výtvarno precizní, provedení podivné. O klobouku s pérkem sojčím ** je poměrně přesně odvyprávěná pohádka s hezkým, přestože lehce nemoderním (loutky nemají mimiku), výtvarnem Petra Poše. Zde je škoda, že tvůrci zbytečně dlouho pohádku trochu nepokrátili, vyhnuli by se nepovedenému experimentu s kombinací loutky a reálných archivních záběrů a velice ošklivé 3D kytek na louce. Rozum a štěstí**** Ten patří pravděpodobně k nejlépe zpracovaným fimfárovským příběhům vůbec a to nejen díky vynikajícímu burtonovskému výtvarnému doprovodu Patricie Ortiz Martinéz. Kino se smálo a bylo opravdu čemu, protože chytrých vtipů v animovaných filmech člověk moc nenachází. Co mi také příliš nesedlo byla hudba, především absence jakékoli české tradice (přeci jenom je to ryze české dílko), výběr známého námořnického popěvku mi trochu uniká. Rozum ve stylu hippies (proč doprčic?!) a další výše zmíněné přešlapy působí, jakoby si každý z režiséru vyráběl tajně epizodu bez dozoru dramaturga a producenta a pak se to prostě nějak slepilo. Fimfarum 3 není prostě film, je to exhibice 3 výtvarníků, kteří se snaží za každou cenu být originálnější v adaptaci vybrané povídky, než jejich kolegové. No a co dodat k 3D? To co vždycky. Máte to rádi=budete nadšeni, protože tradiční česká loutková animace v 3D se jen tak nevidí / nemáte to rádi = bude vás to štvát jako mě. Nevím jak to bude technicky vyřešeno v multikinech, ale v Lucerně prostorové zobrazení místy zlobilo, a tak se stalo, že fotka na zdi (v hospodě v druhé pohádce) se zobrazovala nelogicky 3D jako holografický snímek. (09.02.2011)

Zďaleka nie tak dobré ako Fimfárum Jana Wericha z roku 2002 a takmer o triedu horšie ako Fimfárum 2, ale napriek tomu, i keď som si vedomý mnohých odnoží, vďaka ktorými toto dielo utrpelo, sa mi nesmierne páčila posledná poviedka o Rozume a Šťastí. Tá vizuálne dobre korešpondovala s časom a textom. Ale napriek tomu by som jej kolonku Jana Wericha nepripisoval. Do tretice už si asi každý režisér mohol skúsiť radšej spraviť niečo na vlastnú päsť. (07.07.2013)

Nějak mi uniká, co je na téhle pohádce špatného. Já osobně jsem se bavil a nenašel chybu, nebo důvod, proč to nechtít vidět znovu.. Vyprávění Jana Wericha, malé, mírně nostalgické, vtípky v každé druhé scénce mi přišly akorát.. Neviděl jsem 3D verzi a netuším, proč bych si měl zrovna něco takového pouštět v pseudo trojrozměrném podání. Přál bych si, aby čeští diváci mělo v sobě něco z nacionalismu (nebo, chcete-li anglicky: patriotismu), neplivali po všem, co se tu udělá a slepě nepokolonkovali všemu cizímu. (29.12.2014)