Rákosníček a hvězdy

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. Rákosníček OBČAS nebyl výjimkou. (20.11.2014)

Prvni serie je naprosto bezchybna. Jak zacne Zahradnikova hudba a Bohdalova pronese: "Za mlhou hustou tak, ze by se dala krajet a mozna jeste dal...", sednu si a divam se, i kdyz jsem sel puvodne do knihovnicky pro Nietzeho eseje (pro vysvetleni: Jen je v ramci uklidu prendat z leve strany na druhou, ne je cist). Vsechny pribehy jsou zabavne, nejvic ten s placicim drackem a pak se psy, co nejsou hlidaci, nybrz honici. (26.06.2009)

Tuhle jsme přišli na to, jak že to bylo s tím Rákosníčkem... Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet (vlastně za oblaky dýmu), byl rybníček Brčálník (od slova brko) a v něm žil Rákosníček s pěkně vyhuleným hlasem. Každou chvíli tancoval s hvězdičkama a sedlal souhvězdí - a dokonce když spal, tak byl pěkně high. No a pak nemají české děti už v útlém věku pěstovat pod postelí marjánku! (02.05.2013)

rozhodl sem se, ze dnes udelam poradek v pohadkach a ohodnotim je podle toho, jak je maj v lasce moje deti, tj. ti, pro ktery jsou urceny. Meni se doba, zivotni styl i deti... pohadky, na kterych sem ja vyrustal uz nemaji takvou odezvu, takze po nekolika neuspesnych pokusech s Kremilkem a Vochomurkou, Rakosnickem sem to zabalil a hlasuju za ne za odpad! vyjimkou je Krtecek a Maxipes Fik, ty byly prijaty s nadsenim. (18.11.2014)

Rákosničí trojřadový seriál patří k těm nejlepším, které byly během normalizace natočeny. I on nese - v ideálním zdůraznění - všechny zásadnější rysy naší národní povahy: Vyniká obmyslnou a rozšafnou dobromyslností sympatické hlavní postavy, její nemalou nápaditostí, schopností rozhořčit se z hloubi duše, je-li konfrontován s opravdu nepřijatelným. Jiřina Bohdalová se stala vedle dalších - Högra, Brodského, Dvořáka, Nárožného - oprávněnou stálicí tohoto svérázného dabingu kreslených nebo loutkových figurek. Večerníčky tohoto druhu a kvality spolehlivě spojovaly děti všech generací a neměly starosti se sledovaností. Polistopad alespoň zčásti alespoň poněkud na tuto nosnou tradici české školy animovaného filmu navázal. V tomto ohledu je úloha České televize nedocenitelná. (07.02.2008)