Avaze gonjeshk-ha
Pieseň vrabcov
Obsahy(1)
Venkovan Karim přijde o práci, a aby zajistil rodinu, začne v Teheránu přepravovat na motocyklu lidi i rozvážet zboží. Dokáže vzdorovat vlivům ohrožujícím jeho dosud tak bezpečný a prostý svět? Osobitá reminiscence na De Sicovy Zloděje kol (1948) nabízí metaforu o ohroženém světě čistých hodnot. Reza Najie získal za svůj herecký výkon Stříbrného medvěda na letošním Berlinale. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Co ještě nevíme o životě v Íránu... např. to, že se tam chovají pštrosi, na motorce lze převézt vlastně cokoliv, do mobilního telefonu se tam mluví víc než u nás, děti se kvůli práci nemají čas poflakovat po ulicích, ale hlavně lidi spojuje jakési účastenství na životě druhých... možná, že je Cvrlikání vrabců trochu melodramatické, ale určitě má k životu v Íránu blíže, než kterékoliv informace na všech možných zpravodajských kanálech, jež nám jsou stále dokola předkládány jako jediný model, jak nazírat na tuto zemi... ()
"Společenská krize, kterou prožíváme, je všeobecně zaviněna všeobecnou neschopností lidí vzít do rukou svůj vlastní život. V posledních třiceti letech vyrostl z této neschopnosti kruté diktatury, které nenabízejí žádné rozumné společenské východisko", napsal v roce 1953 Wilhelm Reich. - Možná postavit se v davu proti kanónům u Stalingradu, Berrlína či Bagdádu, nevyžaduje tak velkou odvahu jako žít podle sebe a respektovat svůj vlastní osud. Tato výhrada ovšem neplatí pro Karima, a dlužno říct, ani pro členy jeho rodiny (samozřejmě včetně manželky). Karim se sice dovede naštvat, zahrozit i hodit kamenem, dokonce i zatnout sekeru, ale ta se stejně za chvíli už začne viklat. Geniální íránský režisér Majid Majidi se nám nesnaží podsunout umělecké dílo, jen nadsunout to, co je skutečně na člověku dobré, u Íránce stejně jako u Čecha. ()
Snímek o muži, který není schopný žít svůj vlastní život. Záběr od záběru je spíše než vlastními rozhodnutími posouván náhodami. Krom záběrů íránské krajiny, měst a (pravdivé?) sondy do života obyčejných Iráčanů nabízí snad jen znovu a znovu omílaný pohled na život – "vždy se to nějak vyvrbí". Nebo je snad zbožný Karim důkazem toho, že průběh života je "jen" božím záměrem? ()
Karimové putovanie za šťastím. Majidi mi dokáže sprostredkovať absolútne dobro. Jeho postavy sú často nositeľmi tak pozitívnych vlastností až je to inšpirujúce. A je jedno, či sa im dejú nepravosti alebo je svet okolo nich nespravodlivý. Majidi si uvedomuje silu rodiny ako stavebného piliera spoločnosti. A hoci je Karimova rodina chudobná, ich spoločným úsilím sa dostávajú z každého problému po svojom. Nezabúdajú na svoje sny. A hoci možno nikdy nie sú naplnené stopercentne, nikdy sa nevzdávajú. Ono sa nakoniec aj tak všetko vyrieši. Či už do toho chceme zasahovať alebo nie. Dôležité je si asi len uchovať ten náš rebríček hodnôt. A nestratiť tvár. Jeden z najpríjemnejších filmov. ()
Dokonalý příklad, proč podobné sociálně-kritické "festivalové" filmy o hovnu (čti o těžkém životním údělu obyvatel zemí třetího světa) řada lidí v lepším případě od nudy nemůže vystát, a v tom horším si z nich pro jímavě pojaté házení klacků pod nohy přímo utahuje. Ale nevzdávat to. Tak jako všude se i mezi jim podobnými najdou klenoty, jen je třeba se občas přebrodit bahnem... ()
Reklama