It's a Gift

Já v Haroldovi viděl Olivera Hardyho a trochu i našeho Františka Koudelku. Nutno při celkovém hodnocení zapomenout na desítky dosud viděných (většinou mnohem mladších) komedií a opakovaných gagů. Jedné hvězdě napomohla v mém případě samotná "road-movie" pasáž a závěr v teplé slunné Kalifornii. Pozn. "pomerančový" koktejl na verandě by Fields jistě zvládl bez problémů i v reálném životě. (30.06.2013)

Uf, tak to je darček, to tunajšie nízke hodnotenie. Fields je slušný komik, ktorý vsádza na suchý a občas dosť nekorektný humor. Menší problém vidím v tom, že jednotlivé sekvencie sú niekedy príliš naťahované a mohlo byť ich viac, zato kratších. No a ten druhý menší problém vidím v tom, že som sa poriadne nezasmial, napriek tomu väčšina vtipov je myslím vydarená. Áno, zostarlo to, ale starneme všetci a možno sa naši dedovia na tejto komédii kedysi veľmi dobre zabávali. Na čom sa budú zabávať naše deti? Na súčasnej mainstreamovej komediálnej tvorbe asi ťažko....aspoň dúfam. (13.07.2014)

It's a Gift by se dal považovat za takového předchůdce našich Homolkových. Malicherné spory a hádky jsou tu na denním pořádku, hlavní postavy jsou vesměs burani a jejich dialogy jiskří ironií. Škoda přeškoda, že celkově je tato komedie dost nevyrovnaná - trapné scény (holení se) střídají scény vtipné (v obchodě), která je vlastně vrcholem celého filmu. V ní totiž do obchodu zavítá Mr. Muckle, slepec, který ne a ne v klidu posedět, což má za následek likvidaci téměř poloviny obchodu. Být tento film veřejnosti známější, pan Muckle by okamžitě zkultovněl stejně jako McLovin ze Superbad. (12.10.2007)

[3/10] (Paramount) (Čb. /// Produkce: William LeBaron /// Scénář: Jack Cunningham, W.C. Fields podle hry The Comic Supplement J. P. McEvoye /// Kamera: Henry Sharp /// Hudba: Lew Brown, Buddy G. DeSylva, Ray Henderson, Al Jolson, John Leipold) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (03.02.2013)

W.C. Fields není mužem malých rozměrů, jeho obohacení komediálního žánru přesto kvalitou vtipů spadá do lehčí váhové kategorie. Gagy docházejí naplnění bez dlouhého zahřívání, krátce po nastražení komické situace. Po ní přichází situace další, vytěžující nad povolené limity Fieldsovu neschopnost překonat banální překážku. Bezduché vršení namísto promyšlenějšího rozvíjení je symptomatické pro celý film, polopatický to návod, jak slapstickovou anarchii rozmělnit jejím zasazením do rodinného rámce (v závěru dochází k nekritickému stvrzení právě těch hodnot, po nichž se skuteční mistři grotesky vtipně vozili). 50% (10.09.2011)