Architekt odpadu

Obdivuji Michaela Reynoldse za to, jak se dokáže postavit systému a za jeho snahu zlepšit svět. Velká škoda, že přitom musí narazit na takové pitomce, kteří se snaží udržovat společnost takovou, jaká je, jen aby nemuseli nedej bože něco měnit. Nejsmutnější je, že se musí přihodit nějaká přírodní katastrofa, aby se lidstvo poučilo, ale to už bývá pozdě a všichni jen bědují nad tím, jak je to hrozné. (09.09.2011)

jednou větou vizionářský film o vizionářích s realizovatelnými vizemi... a když si uvědomíme, že na počátku všeho byla je a bude vize, tak tohle vše dohromady je opravdu silotvorné... nejde jen o osobu Michaela, o to, zda z něj někdo dělá něco více nebo méně... podstatné je, že ten člověk léta a léta něco dělá... a dělá to sakra dobře... šlo ale i o sílu filmu samotného... provokuje ...vytváří chuť něco dělat... jinak než káže pitomej systém, který každému z nás leze krkem, protože oficiálně jsme "na svobodě", ale ve skutečnosti žijeme v pěkně tvrdé base, která si v ničem nezadá s peklem téměř absolutní nesvobody... kontrola, kontrola a zase kontrola... vymezené území, diktát co budu jíst, co si budu oblékat, jak myslet... jsme ještě schopni sehnat něco nejedovatého k jídlu? můžeme nějak najít věci na sebe, na kterých není krev nebo svinstvo nebo, ani nevíme co všechno tam může být... a svobodně myslet? ... každý den naše hlavy schytávají informační balast, který nechceme... systému chce nemyslící tvory... utahat nás k smrti, abychom už prostě nechtěli myslet... líbila se mi část o souboji s byrokracií... prorazit průkopnickou cestu na svobodu... i když tentokrát ještě vyhrají systémoví pomatenci... bože... a pak ten střih a práce ve zničené zóně s lidmi nezatíženými starostí, co si kdo pomyslí, ale co dělá... nádšení... a další kontrast a zase a znovu manipulace strachem... a paralýza... a další nekonečná dřina a snaha... a vítězství... zkoušejme to a zachovejme si svobodu selhat, abychom mohli vymyslet něco lepšího... tak... takhle mě to vzalo... super... (23.01.2014)

Reynoldsův trpělivý boj v senátu je vskutku obdivuhodný ale divácky to není moc atraktivní...Po obsahové stránce je to film dost plytký.Osobně jsem se těšil, že se dozvím něco o samotných stavbách-teda něco víc než, že jsou stavěné z plechovek a flašek-rád bych se dozvěděl něco o principech díky kterým ty stavby fungují.Ale ono nic pořád dokola slyším jen, že to ohřívá slunce a pořád sleduju týpky jak buší hlínu do pneumatik-do toho pan architekt pořád smutně a naléhavě varuje, že planeta se užuž rozpadá. A ty řečičky, že to je stavba vlastně skoro zadarmo(protože je to přece z odpadu)jsou taky pěkný blábol.Teda nevím jak v amíkově ale mě se-jen z letmých pohledů na ty stavby, všechnu tu techniku, materiál, dělníky-v očích rychle protáčely statisícové bankovky......Nápad to je zajímavý a inspirativní ale jeho prezentace skrze tento dokument je žalostná. (21.08.2012)

Dokument o duchem svobodném podivínovi žijícím v Novém Mexiku v USA který staví desítky let domy z odpadu.Expert na stavby z plechovek od piva,znalec staveb zdí z pneumatik a zároveň odborník na život v extrému žijící odděleně od té ubíjející konzumní společnosti.Líbí se mi že lidé žijící tímto stylem života neplýtvají ničím,žádným vzácným zdrojem planety.Pro normálního člověka je hřích když rozbije mobil za 10 tisíc, ale pro tyto lidi by byl hřích splachovat pitnou vodou.Jak říká tento architekt odpadu Michael Reynolds je lepší když si pár lidí koupí společně pozemek,postaví na něm soběstačné nezávislé domy které nejsou zatížené žádnými účty ani hypotékou tedy podle mně jsou to zcela SVOBODNÉ stavby.Když Michaela přitlačili úředníci z územního plánování svou byrokracií ke zdi tak musel překopat celý svůj stavebnický systém aby vyhověl nařízením a zákazům.Díky tomu přišel o tisíce dolarů a přes sedm let mu trvalo než mohl zase naplno dělat to co ho baví a čemu rozumí víc než ostatní.Když nabídne své služby lidem v Indii kterým zničilo zemětřesení jejich obydlí tak jsou obyvatelé nadšení jako děti v cukrárně.Svým uměním stavět z odpadu vlastně dokazuje Michael Reynolds že i u staveb nejde jen o vzhled,ale především o vnitřní krásu a harmonii. (08.09.2018)

Vícevrstvý dokument není po formální stránce zvlášť dynamický. Rozvleklé tempo udržuje obsah, co dokáže zaujmout. Kapitoly věnované byrokracii a pomoci zničným územím jsou nejvíce inspirativní. Částečně chápu vládu, která nutí dodržovat architekty její rigidní pravidla (územní plán, bezpečnost, infrastruktura). Naneštěstí v USA (a nejen tam) se stát paradoxně stává nepřítelem pokroku a kreativity. V Americe je obrovský lobing. Ten předpokládá z každé činnosti zisk. Najednou příjde hipík s tvrzením, že je schopen postavit levné, nenáročné, soběstačné, ekologické domy a skoro za to nic nechce! Michael Reynolds zaslouží pozornost nejen na plátně. (09.02.2010)