Style Wars

Festival moffom 3.4.09 - přemýšlím jestli ty český titulky byly plný hrubek naschvál nebo ne. Dobrej byl policista, co říkal, že neví jestli to je umění, že na to není odborník, ale co ví rozhodně, že se jedná o trestný čin. A pak tehdejší starosta NYC - Koch, ten splet i to heslo první kampaně proti graffiti - “Make Your Mark In Society. Not On Society.” (05.04.2009)

Tenhle dokument bych doporučil minimálně všem hip hoperům a undergroundovým umělcům. Ještě bych zmínil vynikající soundtrack. If you want to know what hip hop is realy all about, see a film called Style Wars – KRS-One. ZUPA: Neopisuj. [citát je ze zadní strany DVD] (10.05.2008)

nechovám nijaký zvláštny obdiv ku grafiti, breakdance ma absolútne neberie, hip-hop je pre mňa synonymom priblblého frajerovania a veľkomestskej dekadencie.... ale tento dokument sa mi páčil. Asi najmä vďaka atmosfére New Yorku, a môjmu obľúbenému obdobiu, ku ktorému sa dokument vzťahuje (70's a začiatok 80's). Ale rovnako rád som nazrel na miesta a tváre, ktoré sú spojené s týmto podivným fenoménom. Film je pomerne tendenčný, odporcov sprejerov (ľudia z ulice, z newyorského metra, detektívovia...) vykresluje skôr ako prudérnych suchárov bez zmyslu pre slobodu ducha. Ale možno sa mi to iba zdalo, lebo sám sa medzi takýchto suchárov zaraďujem :) Proste pocit najväčšej spokojnosti počas filmu som mal, keď v závere za zvukov Wagnera vyšli pekne zoradené súpravy newyorského metra v novom, čistom bielom nátere :D .... ale aj tak som niekde v zapadnutom kúte vlastnej mysle cítil nostalgiu za tou počmáranosťou, neupravenosťou a vzdorom (16.01.2013)

Na to, že Style Wars je feature lenght dokumentem roztažený pouze do 70 minut, tak nabízí překvapivě i trochu hlubší pohled na celou subkulturu. V osmdesátých letech se zřejmě méně tlachalo do prázdna a všechno šlo mnohem více od srdce, proto působí snímek upřímně a velmi celistvě (při dnešním datu premiéry bych musel být ale mnohem kritičtější). 80 % (07.01.2012)

Nezakrytě oslavný pomníček světa jedné subkultury, která mi je bytostně cizí. Proto hodnotím jak hodnotím. Byť si uvědomuji, řekněme, svou zaujatost, ale nemohu jinak - ačkoli jsem si, třeba i díky zhlédnutí tohoto dokumentu, vědom toho, o jak komplexní fenomén se v případě graffiti jedná, a není ho možné jen primitivně smést ze stolu jako projev vandalství, osobně mi je přes to všechno bytostně protivný, a byl bych radši, kdyby nikdy nespatřil světlo světa. Sledovat ze studijních důvodů tento dokumentární počin pro mě bylo skutečně vrcholným utrpením, nikdy víc! (05.11.2012)