Leonera
Jama levova
Lion's Den
Obsahy(1)
Julia se probere v bytě plném krve, kousek od ní je mrtvé tělo jejího milence a také další muž v bezvědomí. Julia si údajně na nic nepamatuje. Ve svém nejnovějším filmu, uvedeném na MFF v Cannes, se velký talent argentinského filmu Pablo Trapero zaměřuje na detailní popis života v ženské věznici. Autentické herecké výkony, přesvědčivé vykreslení atmosféry a možnost sledovat vězenkyně i v těch nejintimnějších okamžicích vyvolávají u diváka pocit, že se stává součástí života odsouzených žen. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Získal jsem pocit, že Leonera by mohla být taková argentinská "odpověď" na Neznámou. Ke svému vlastnímu překvapení jsem se vlastně docela i trefil. Jen kdyby ta hlavní hrdinka nebyla tak úděsně nesympatický kus skotu (pardon, ale to jinak nelze vyjádřit). Čímž vůbec neříkám, že bych před výkonem Martiny Gusman hluboce nesmekal. Právě naopak. ()
Velice se mi líbil styl celého vyprávění, realistický a bez příkras, atmosféra, která mě přinutí cítit se jako zúčastněná osoba. Jenže to má i svá rizika – jsem příliš reálně uvažující Evropanka. A tak ve chvíli, kdy se v bloku plném dětí začnou zakládat ohníčky, značně přehodnotím svůj pohled na věc. Závěr můj rozporuplný pocit jen posílil. ()
Autentická sonda do interního života jedné argentinské ženské věznice, přesněji do oddělení odsouzených těhotných žen a matek s dětmi do čtyř let. ~ Intenzivní drama vysokoškolačky (ač její chování tomuto statutu neodpovídá) jménem Julia, jež se dostane za mříže, aniž by bylo jasné, zda zločin opravdu spáchala či nikoliv. Život ji prostě vhodil do jámy lvové (viz titul; Leonera = lví klec). ~ Leonora je snímek s kvalitní kamerou i autentickými hereckými výkony (Martina Gusman!!), daří se mu realisticky vykreslit podmínky ve věznici (nastavená pravidla, vztahy mezi vězeňkyněmi, přátelství a lesbickou lásku, vzpouru,…), soudní proces, Juliino prvotní odmítání potomka x hlubokou mateřskou lásku,… ~ ~ Musím pomoct sám sobě, ne tobě. Chápeš to? Jsme sami za sebe. / Nejsem sama. Podívej. ()
Ostražitá jsem začala být už v prvních minutách stopáže a dodnes opravdu nechápu, že když se probudíte v bytě plném krve, celá zakrvácená a na zakrváceném polštáři, dojedete do práce a tam až si na prstech všimnete, že něco rozhodně není úplně tak, jak má. Pak už vše bylo z mého pohledu v pořádku, hlavní hrdinka budí ty správné emoce, člověk se až vžije do Juliiných mateřských pocitů a společně s ní nenávidí muže, který se na ni snaží shodit vinu, i její matku, která dceři odvede jedinou naději v její beznaději - syna. Celé prostředí, reakce i dialogy působí velmi autenticky, na čemž má nemalou zásluhu právě představitelka hlavní role Martina Gusman. ()
Nemám nejmenší ponětí jak to chodí v ženských věznících s malými dětmi u nás, natož v zemích pro mě tak vzdálených. Jestli se ta situace nezměnila, jako že asi ne, tak hluboce lituji těch malých dětí, které v takovém prostředí musí po určitou dobu být. Z mnoha statistik vyplývá, že i když se to zdá nemožné, tak prostředí a vše, co je s ním spojené dokáže ovlivnit povahu osobnosti jako dospělého jedince. Musím uznat, že atmosféra vězení s jejich svěřenkyněmi byla velmi uvěřitelná, ponurá a Julii hrála Martina Gusman opravdu velmi dobře. Její rozhořčení v těch nejkritičtějších situacích ve vězení zahrála opravdu přesvědčivě. Osobně bych přivítala víc informací z jejího života před uvězněním, protože pro utvoření si nějakého ucelenějšího obrázku o ní a případné empatie vůči ní, bylo zoufale málo. A to málo co nám Pablo předložil, vedlo zřejmě k ambivalentním pocitům vůči její postavě a to je škoda. ()
Galerie (20)
Photo © MFA
Reklama