Režie:
Jan BrichcínObsahy(1)
Osmdesátiletý učitel na penzi, zarytý starý mládenec hledá hospodyni. Na jeho inzerát odpoví krásná, mladá vdova. Soužití autoritářského intelektuála a mladé ženy z jednoduchých poměrů se však ukáže jako minimálně problematické. Vzájemná nedůvěra se ještě více prohloubí v okamžiku, kdy vyjde najevo, že nová hospodyně je profesorova bývalá žačka. Taková je výchozí situace tragikomedie Israela Horovitze, jednoho z nejúspěšnějších a nejproduktivnějších současných amerických dramatiků. Narodil se v roce 1939 a svou první divadelní hru (The Comeback) napsal v sedmnácti letech. Od té doby má na kontě 50 her. Nejznámější z nich jsou především drama The Indian Wants The Bronx (Indián chce do Bronxu), ve kterém debutoval Al Pacino či tragikomedie Park Your Car In Harvard Yard, v českém překladu Chvíle pravdy, kterou si pro svůj návrat na divadelní prkna vybrala před dvěma lety Dagmar Havlová-Veškrnová. Jejím jevištním partnerem je v inscenaci Divadla na Vinohradech Petr Kostka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Oproti uživateli "Oskar" mi herecké výkony naprosto seděly. Zvláště Dagmar Havlovou jsem musel chvílemi opravdu obdivovat. Hra je všední a jejím ústředním tématem jsou smíření a odpuštění. Velmi inspirující, ale přitom ne moralizující. ()
Stárnoucí a samolibý profesor literatury přijme prostořekou hospodyni s nejasnou minulostí, aby mu usnadnila praktickou stránku života... Jde o slušnou, ale nemimořádnou hru a její největší klad je proto v docela vtipných dialozích. Ty vyžadují správné načasování a to je zas podmíněno harmonickou souhrou protagonistů. Ale... Petr Kostka a Dagmar Havlová hrají celou dobu jaksi vedle sebe a jen zřídka spolu. Jako by on zpíval šanson a ona kuplet nebo naopak. Pochyby, zda to není nějakým neviditelným zákulisním kiksem, který ovlivnil pouze toto představení, ve mně rozptýlil rozhovor s protagonisty mezi druhým a třetím dějstvím. Seděli tam jako zařezaní, velmi opatrně volili slova a nonverbální projevy omezili na skřípavě strojené úsměvy. Z podtextu jejich slov i popsaných vedlejších příznaků vyplynulo, že každý text v žánru i poselství chápe jinak a ze hry samotné, že žádný nevzdal snahu prosadit tu svou verzi. Proto to tak skřípe. Hrají postavy, mezi kterými je taky od začátku jakési zprvu nevyslovené napětí a nesoulad. Jenže jejich vztah prochází vývojem a jeho proměny jsou méně a méně přesvědčivé. Rozpačitý dojem. 50% ()
Viděno v divadle Na Vinohradech v rámci školního výletu IV. ročníku Mendelova gymnázia:-) ()
Hra není ani trochu dobrá, je neoriginální a spíš nudná, vinohradská inscenace nijak nevyniká nad šeď velkých bulvárních divadel. Tři hvězdy jsou za to, že Dagmar Havlová většinou přeprala svůj sklon k přehrávání a za brilantní výkon Petra Kostky. ()
Bylo zajímavé vidět takovéto herecké spojení, ale příště už raději ne. ()
Vzpomínám si, že to byla jedna z těch lepších her, které jsem na vinohradském divadle měla tu čest vidět, lví zásluhu na tom nesl výkon Petra Kostky. Dagmar Havlová trochu lepší, než na co jsem u ní byla zvyklá. 65% ()