Pokušení svatého Toníka

Temná je noc, mé děti, má drahá maso mas, den se opět v noc obrátil, jeho záře daleko od nás, ale my, co jsme se nikdy neoddávali naději,my, narození proti naší vůli, nevinní vrození hříšníci, hněteni hněvem již od lůna, průměrní snad v duši, ale silní v opovrhování, my se tmy nebojíme, protože my dobře víme, že je to temnota sama, co nás sem vyvrhla! Tak pojď, čase mrtvol, čase ostří a vražd, čase nestydatého chtíče, ryba chcípá v moři, člověk na ulici, kolabující zvěrokruh nastává. (08.02.2015)

Režie a scénář: Veiko Õunpuu. Kamera : Mart Taniel. Hudba : Ülo Krigul. Hrají : Taavi Eelmaa jako Toník. Někdy jsem si myslel, že i tvůrci jsou při natáčeí v delíriu a mají v sobě moc halucinogenních látek. Jinak, ale " ruce " pryč od negací, to není zápor, to je to, co udělalo z tohoto filmu unikát. (07.06.2011)

Psychadelická hríčka. Film miestami skutočne pripomína "Zlaté časy" kinematografie, hoc len pripomína. Nadnesená jazda, ktorá prechádza cez otvorenú satiru, metafyzické rozprávky po surreal i audio-vizuálnu masáž zmyslov. Surreal ako zrkadlo dekadencie, surreal ako zrkadlo ničotnosti, surreal ako zrkadlo hľadania zmyslu, očisty. Zaujímavý počin, ktorý sa hemží podnetmi, no vidí sa mi, že režisér radšej kĺže po povrchu tém, odkazuje obrazmi, ako by sa snažil o niečom rozprávať. Aj to je cesta, síc... (04.02.2013)

kafkovská vize pobaltského Estonska v rozvíjejícím se kapitalismu. Výrazově hodně silné především v některých surrealistických scénách, u kterých jsem byl v rozpacích mezi zděšením a smíchem. A i když to chvílemi bylo hodně utahané, tak se mi to líbilo na slabší 4 hvězdičky a rád si to zopakuju a doufám že i užiju víc těch bizardností a absurdit. Je to bezpochyby další z filmů, které v TV neuvidíte a musíte si na něj zajít na festival nebo hledat v prohnilých a nebezpečných vodách internetu. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (09.04.2013)

Skutočne netuším, či som pri nejakom filme pocítil takú rôznorodú paletu pocitov ako pri mojom prvom stretnutí s estónskou kinematografiou. Akýsi hlbší zmysel sekvencií vo filme poznajú azda len sami tvorcovia, mne sa ho po prvom pozretí odhaliť určite nepodarilo, no celkové poňatie snímky na mňa zapôsobilo v nevídanej miere. To, do akej miery vo vás film vyvolá asociácie na iné kinematografické počiny, závisí len od rozsahu vašich filmových obzorov. Film, o ktorom sa ťažko píše, aby človek prezradil čo najmenej tajomstiev, ktoré skrýva, je pretkaný zmesou filozofických úvah, narážok na zväčša nezávislé trendy a autorských tvorcov (pri jednej scéne som si spomenul na Wendersove Nebo nad Berlínom), pripraví v záverečných minútach milé prekvapenie i pre priaznivcov brakovejšej formy kinematografie. (07.08.2010)