Pokušení svatého Antonína
Püha Tõnu kiusamine
Pyhän Tonin kiusaus
The Temptation of St. Tony
The Temptation of St. Tony
Pokušenie svätého Tonyho
Režie:
Veiko ÕunpuuScénář:
Veiko ÕunpuuKamera:
Mart TanielHudba:
Ülo KrigulHrají:
Taavi Eelmaa, Ravšana Kurkova, Denis Lavant, Rain Tolk, Andres Puustusmaa, Katariina Unt, Evald Aavik, Hannes Kaljujärv, Raivo E. Tamm, Juhan Ulfsak (více)Obsahy(1)
„V čase, kdy život je vpolou své pouti, jsem zabloudil, kolem byl hustý les, já z pravé cesty zabředl v houšť proutí.“ Citát z Dantova Pekla přesně uvozuje stav hrdiny filmu, manažera, stiženého krizí středního věku, jehož existence uprostřed materialisticky vyprázdněného, dekadentního světa novodobého estonského kapitalismu se krok za krokem začíná rozpadat. Na počátku byl pes, omylem přejetý cestou z otcova pohřbu, a útěk do lesa, kde ho chtěl Toník ukrýt. Desítky uťatých rukou, které tu našel, byly ale jen začátkem jeho cesty ke kořenům vlastní morálky, začátkem fantaskní, halucinogenní odysey, během níž se ubohý Toník postupně vzdaluje konkrétním osobám a vztahům svého života a noří se hlouběji a hlouběji do (sur)reality symbolů a alegorií. Režisérova obrazově fascinující černobílá úvaha o skutečné povaze dobra je stejně intelektuálně stimulující jako hravě úsměvná a peklo, do nějž ústí, je nevyhnutelné. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (50)
Pokušení svatého Toníka je film, který ve vás zanechá silný zážitek. Je plný lehce nadsazených až někdy i poměrně zvrácených scén, které přicházejí z nenádání za sebou tak, že pokud máte pocit, že to, co jste právě viděli, už nemůže nic překonat, tak vězte, že může. Od lidských rukou v lese přes scény ve zvráceném erotickém klubu či řezání lidských těl za živa až po kanibalismus je tento film ukázkou zvláštních i docela běžných lidských vlastností a úchylek. A ač se to nezdá, nepostrádá v sobě ani trochu humoru. ()
Chození po zdi sice mělo určitý potenciál, ale jinak to bylo na mě příliš surreálně černobílé. Navíc v Lázních III se vůbec nedá spát.. ()
Surreálný briliant bizarnosti s pár drobounkými kazy. Takhle by možná točil filmy David Lynch, kdyby měl smysl pro humor. Antonín a týden divů. ()
Jako začátečníkovi ve festivalových artfilmech mi Pokušení sv. Toníka přpadalo samozřejmě přinejmenším zajímavé. Nicméně bych dokázal dát dohromady hned několik filmů s podobnou tématikou respektive jakousi existenční krizí, pokud to nazvu plebejsky, ve kterých se třeba i s delší stopáží nic nestane a přitom dokáží zapůsobit více a to hlavně svojí upřímností, se kterou se autor vloží do hlavní postavy. Mohu samozřejmě povrchně kritizovat přístup režiséra ačkoliv sám nemohu vědět co se mu honí hlavou, nicméně mě tento film nijak nepřesvědčil o autentické spojitosti mezi noční můrou (a tím myslím i zápletku s Herr Meistrem) a životními pochybami, které Tonda zažívá. Sice se film opírá o skvělé vizuály a snad jakési camusovské absurdity (které jsou vynikající), ale ve výsledku působí vzdáleně a chladně. ()
Popravdě řečeno nechápu jak může mít film, ze kterého odešla půlka lidí během promítání, 73%... ()
Já tady nebudu rozebírat o čem to je nebo neni, protože bych stoprocentně kecal. O čem to opravdu je, ví jenom sám tvůrce, možná. Já jenom můžu za sebe říct, že miluju hodně divný filmy, který se ale daji strávit, tohle je přesně ten případ. Je to boží film se satanským soundtrackem! ()
Bizarne, zvrátene, uchylne. Neviem čo presne chcel režisér týmto počinom povedať, mne ale po nekonečných dvoch hodinách ostala iba pachuť v ústach a ťažký pocit na žalúdku. ()