OrAngeLove
Oranžová láska
Obsahy(1)
Nabídka umírajícího muže je temná a podivná a devadesát devět procent lidí by o ní odmítlo byť jen uvažovat. Jenže stále je zde ještě to jedno procento nerozvážných. On se uvolí, že poskytne honosný byt, jídlo a vše potřebné k životu, ale pouze páru, který je do sebe natolik zamilován, že vydrží v přítomnosti pouze svého partnera až do majitelovy smrti. Pokud to daná dvojice dokáže, přejde byt automaticky na ni. Ale pokud se jeden z páru rozhodne odejít, celá dohoda padá a už se nikdy nesmějí vrátit zpět. Hnědovláska Kaťa, cellistka, a její nový přítel, fotograf Roman, věří, že právě jejich čerstvý vztah je schopen v této zkoušce obstát. A supermoderní loftový byt je zároveň velké lákadlo. Už brzy jim ale bude dopřáno pochopit, že i láska má svoje hranice. Hranice, za nimiž leží neštěstí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
Vizuální a emocionální hostina v pulzující melodii šípů Amorových. Zkouška lásky v odvážné i tajemné hře. „Romeo a Julie 21. století“ v antonioniovském kultu citů a pocitů. Rub a líc lásky v rytmu lyrické zasněnosti. Milenecká dvojice Káťa a Roman jako jedno tělo, jedna duše, jeden život. Pocitové křivky v kontrastujícím úderu emocí. Dva bohémští andílci na křídlech zamilovanosti, kteří se stávají „oběťmi“ svých vlastních citů, zbrklých a neuvážených rozhodnutí. Podobenství a síla andělské lásky v ikonických paletách, v paprscích vizuálního obřadu. Kamera dynamicky uhání, útržkovitě bloudí, zpomaluje, vykresluje podmanivou mozaiku poezie barev i závrať emocí. Klipovitá glazura formuje rysy detailnosti poetického fluida i fotografické dekorum podtržené přílivovými tóny hudebními. Opojná, bolestná, čarovně imaginativní souhra vizuálních meditací koresponduje s metaforami narace. Setkání dvou zaláskovaných duší ve zdrcujícím pokušení přitažlivosti i démonickém prokletí času. Vítězství a zmar jedné lásky zakleté v osidlech zlomové diagnózy. ()
Pocitovka s vůní pomerančů. AIDS. Touha po svobodě ve víru Oranžové revoluce. Klíč ke smrti. Výrazný kontrast v povahách obou postav, kterým osudová láska není přána. Mohlo to být zatraceně silné, jen více zakomponovat souvislý děj. Na můj vkus přestylizované a příliš videoklipovité. Ovšem Olga je nádherná. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] ()
Asi ještě nikdy v životě jsem neviděl film, kde by se podařilo perfektně skloubit výbornou kameru, uchu lahodící hudbu, detailní zvuk, přesný a zkratkovitý střih, potlačit děj a odstranit ho až do pozadí. Přesto však film nabídne jednoduchý, zato však uchvacující scénář, který obnaží duši dvou mladých lidí (mimochodem perfektně je ztvárnili Alexej Čadov a Olga Makejeva) až do morku kostí. Každý střih, každý záběr, každá barva a každý zvuk měl ve filmu své patřičné místo a tedy i svou patřičnou hloubku. Ani milimetr filmu nepřišel nazmar. Tvůrcům děkuji za silně poetický až tajemný zážitek, jsem šťastný, že jsem po delší době mohl vidět opravdu skvostný film. Přestože má film určitě své mouchy, já je nenašel. Plná spokojenost. Zajímavostí pak je, že postprodukci na tomto filmu dělali Češi. ()
Souhlasím s 1. větou freddyho. opravdu nevím, co si o něm myslet. Tento pocit se dostaví po konci, před ním jsem se jen snažil pochopit chronologii střihu a vůbec celkový způsob točení. A popravdě nevím co si o něm mám myslet dosud, 4 měsíce po zhlédnutí. Ze začátku jsem si to proto pokládal za jistou variaci 500 dní se Summer, ale bez počítání dnů od seznámení. Aby se střihem ladila i hudební stránka, tak je vytvářena na rozladěné piano (páru). Jedním z důvodů, proč jsem to chtěl vidět, že jsem chtěl začít s poznáváním ukrajinské povahy a myšlení. Avšak myslím si, že Oranžová láska není typickým ukrajinským dílem. ()
Nepříliš zdařilá zápletka selhává zejména na trestuhodném nevyužití zajímavých motivů (uzavření partnerů v malém prostoru, podivná hra) a soustředění veškeré energie na naprosto banální zvrat v druhé polovině snímku. Audiovizuální stránka, jakožto i použité exteriéry, je zajímavá, nicméně její pozoruhodnost nevyplívá z kvalit, ale pouze z faktu, že je jistým způsobem unikátní. Spolu s nechronologickým vyprávěním se snaží působit na divákova očekávání a zejména emoce. Jenže vzhledem ke způsobu konstruování celého příběhu a vytváření vztahu k postavám je z diváckého hlediska obtížné dosáhnout jakékoliv empatie. ()
Reklama