Vinyan

Nejdříve je to tak nějak dobrodružně pojaté drama, pak se to začne nořit do bahna psychologického dramatu a pak začne téct krev. Nemůžu říct, že by mi některá z těchto rovin nějak vadila nebo se mi dokonce nelíbila, to opravdu ne. Ale dohromady mi to prostě nějak nesedělo. A moc tomu nepomohli ani jinak (a tady vlastně taky) výborní Emmanuelle a Rufus. Nevím, prostě mi tam něco chybělo, jako by něco zapomnělo být vyřčeno. V něčem mi to vzdáleně připomnělo Kongo – tam taky člověk nevěděl, co od toho pořádně žánrově čekat a byl trochu překvapen. Možná to bude chtít někdy po čase druhou šanci. (27.01.2013)

Koprodukční horor „Vinyan“ je o posedlosti, která může vzniknout při tragické ztrátě, o posedlosti, která se může změnit v něco skutečně nepříjemného, nejen sebezničujícího, ale i destruktivního vzhledem k bližním. A pak je zde ještě něco z venku, co všechnu hrůzu přiživuje. Snímek chce být živelný, temný, ale v konečném důsledku je spíše nic moc neříkající, náznakový a také očekávaný ve svém průběhu. (05.03.2018)

Horror Vinyan mě poměrně rozpoltil. Na jedné straně jsem zíval nudou při prvních dvou třetinách, kdy jsem sledoval nepříliš zajímavý dobrodružný příběh rodičů pátrajících po zmizelém synkovi. Na straně druhé jsem byl uchvácen zakončením, jeho atmosférou a pojetím. Z těch podivných dětiček opravdu mrazilo a pro kýbl krve se taky nešlo daleko. V zásadě ale Vinyan chápu jako promarněnou šanci o opravdu atmosférický horror. (23.07.2009)

Po určitém váhání nakonec za pět - možná jako protiváhu k značnému podhodnocení. Vinyan zaujme od první minuty neuvěřitelně zneklidňujícími záběry vodní hladiny a chladnými obřími titulky. První část je "slabší", protože film graduje velmi pozvolna a co se týče neshod mezi těmi Thajci - dalo by se říct, že film rozmělňují, ale (!) právě ony komplikace při cestě, nedůvěra v domorodce a jejich financování ze strany ústřední dvojice, to vše přispívá k logičnosti celku. Proto se musí vystřídat průvodci, proto se s nimi Manžel musí neustále handrkovat o peníze. "Atraktivní" lokalita barmské džungle je sice jednoduchým způsobem, jak vybudovat napjatou atmosféru, ale je to způsob efektivní. Voda, stromy, chatrče (!), déšť - to vše ve filmu "hraje", stejně jako herci. Když už jsme u herců - Sewell mě ze začátku celkem vadil, ale postupem času jsem si na něj zvykl a Béartová byla výborná od začátku do konce. K Vinyanu je potřeba přistupovat obezřetně, bez diváckých očekávání - potom nemůžete být zklamáni - film má totiž velmi specifickou, zneklidňující atmosféru, která diváka provází po celou dobu, ke konci se jen promění v reálný pocit ohrožení (a snímek tím samozřejmě vyvrcholí). Srovnání s Trierovým ANTIKRISTEM je více než na místě - trauma ze ztráty dítěte, manželský pár, žena přicházející o rozum. Ač hodnotím stejně, musím podotknout, že Trier je někde o hodně, o hodně výš, než Welz - ať co se budování atmosféry týče, obrazové složky, vykreslení postav, zkrátka mezi těmito dvěma je vítěz jasný. Ale Vinyanovi to stejně na kvalitě nijak neubírá - protože žánrově (jestli to tak vůbec lze říct) se od Antikrista přeci jen liší. Vinyan je film křehký, subtilní, stavějící na jednoduchém ději a zvucích džungle. Není tak nervydrásající, ale já odcházel od obrazovky značně vyklepán. A pro tohle NĚCO, pro tu nezachytitelnou atmosféru (která ovšem mohla, stejně jako ostatně celý film, být ještě o něco lepší) a zvláštní, netypické mrazení v zádech doporučuji Vinyan všem k shlédnutí. (17.09.2010)

Uf, to nebyla právě lákavá pozvánka na exotickou dovolenou, ale postapokalyptická cesta do zatracení, plná obav, byť přebíjených vědomím, že není víc, co ztratit... Možná jsem dosud neviděla ohavnější děti, strašidelnější přírodu a odpornější počasí ve slušně předvedeném rodičovském psychu a myslím, že už mě nebude mrzet, až místo jihoasijského letoviska budu trávit dovolenou někde na kačáku, kde místo tsunami a jiných pohrom hrozí maximálně salmonela. (20.05.2014)