Poslední noc v Římě

Můj největší divácký omyl. Není to snad vyloženě "odpad", ale nenalézám nic, za co bych mohl dát hvězdičku. V tom filmu není nic, ale prostě vůbec nic. Erotika, myšlenka, sdělení, pocit, výraz, nálada, osoba - nic. Totiž, pravděpodobně to tam je, když to tam tolik diváků vidí. A to mě děsí. Počáteční rozpačité jiskření bylo ještě sympatickým příslibem "porna s lidskou tváří", ale pak jsem celou dobu hleděl jen na přiblblou bezkrevnou propagaci lásky a porozumění mezi evropskými národy. (17.08.2011)

Docela rozpačité pocity. Ono je to natočené technicky dokonale, parádní kamera, hudba, barvy a celkové nasvícení záběrů-radost pohledět. Zároven je však celý film hrozně prázdný, opravdu to neobsahuje nic víc než dva ženské jazyky a jednu místnost. A ta typická tajemná atmosféra třeba ze Zrzavé veverky je fuč, což je veliká škoda. Od Medema mě tak povrchní a plochý film hodně zklamal. Tři a půl hvězdy. (21.11.2010)

Krásné, vzrušující, erotické, smyslné, něžné a hluboké. Snímek odehrávající se skoro celé dvě hodiny pouze na prostoru hotelového pokoje. V něm dvě ženy, které se poznaly. I na tak malém a obyčejném prostoru, jakým se zdi pokoje zdají být, dokázali tvůrci díky hlavním aktérkám, zpracování a scénáři vytvořit silné scény a emoce. Touha, vášeň, láska, cit, strach, bolest. Tyto všechny pocity naplnily ten večer celý pokoj. Dýchal jimi. A ony dýchaly jedna pro druhou. Elena Anaya a Natasha Yarovenko byly naprosto fenomenální a zcela se odevzdaly svým postavám. Jedni budou Room in Rome brát jako pouze ten film, kde "jsou herečky po celou dobu nahé a dělají to spolu" a jiní v něm spatří něco víc, podobající se až jisté formě umění. Je to odvážně, odhaleně, možná provokativně, ale také velmi citlivě, prokresleně a bravurně zpracovaný portrét o setkání, citech a okamžicích, které často přijdou jen jednou. V tu magickou chvíli, kdy neexistuje nic jiného a na níž je nejbolestnější to, že prostě skončí... (11.07.2011)

Apartmá v roztoužení. Dvě ženy v záři intimního osvětlení. Jen pár polibků…na ústa, do klína, na chodidla. Jen tak toulat se, proplétat, vzrušovat, vstřebávat. Sladký vpád nočních paprsků Šeherezád. V jedné místnosti ženské scenérie propouští své silice předností. Smyslností unášeny, osaměly, zkameněly. Hranu studu přepadly, (p)otupily. Vzájemná přitažlivost rozlila se po pokoji. Odzbrojím tvé tělo, každý střípek něhy i vášně zasadím do něho. Rozkoš proudí, vyprávění bloudí. Pravda, nebo lež? Nabídni si, představ se mi…Vnímavý módní poetický oheň otevřeně plaché ženskosti, brilantnost nitra emocí, neovladatelná oddanost příležitosti, zaslíbení nahoty v orgastickém obřadu třinácté komnaty. Čarovná slast. Teď a tady. Zavoní, zaroní. Poprvé, naposledy. Už svítá. Opouštíme hotelové končiny. Děkuji Ti za tvůj čas. Letní slunovrat rozhrnul dotek kouzel, zanechal onu identickou múzu meditace v nás. (13.03.2016)

Čistočistý estrogen. Medemovy nymfy, jakoby zrozené z tahů štětců dávných italských mistrů, jejichž citovému sbližování, ostýchavému poznávání, odhalování pravdy, je svědkem, průvodcem starý hotelový pokoj. Filmařsky dokonalé, herecky slušně zvládnuté, paradoxně největší slabinou je ale onen 100% ženský prvek. Kdo jim má rozumět? ;-) (29.10.2010)