Nik a Melinda jsou Albánci. Marko a Vera Srbové. Žijí v sousedních zemích a mají i podobný sen. Najít lepší život. Nik a Melinda touží odjet do Itálie, kde by se osvobodili od rodinných očekávání a vesnických tradic a mohli prožít svou nedovolenou lásku. Marko a Vera cestují do Rakouska, kde by talentovaný violoncellista Marko mohl získat místo ve slavné Vídeňské filharmonii. Společný sen ale narazí na stejný problém. Přestože mají víza v pořádku, oba páry uváznou na hranicích. Muži sice nemají nic společného s teroristickým útokem, který se před několika hodinami odehrál v Kosovu, ale dílem náhody a necitelnosti úřadů se zdá, že jejich sny se právě rozplynuly... Přestože se hrdinové Paskaljevićova filmu nikdy nesejdou, sdílejí dědictví téže minulosti, která v očích západní Evropy učinila z regionu nedůvěryhodné a nestabilní místo a vrhla na jejich životy stín nenávisti, nesnášenlivosti a smutku.(MFF Karlovy Vary)
Príbeh sa odohráva v súčasnom Albánsku, Srbsku, Taliansku a Maďarsku, kde hľadajú šťastie dva mladé páry, ktoré sa rozhodli opustiť svoje domoviny a vydať sa za lepším životom do západnej Európy. Albánska dvojica dorazí konečne do talianskeho prístavu, netušiac, že skutočné problémy len začínajú. Rovnaký osud čaká aj na srbský manželský pár, keď na maďarskej hranici vstúpia do Európskej únie. Nešťastné okolnosti im zabránia, prinajmenšom dočasne, naplniť svoje sny, ako býva zvyčajným prípadom mladých ľudí z Balkánu, ktorí pykajú za chyby predchádzajúcich generácií.
Film je prvou koprodukciou medzi Albánskom a Srbskom. „Pri prvej návšteve Albánska v decembri 2006 som zistil, že Albánci a Srbi, hoci hovoria úplne odlišnými jazykmi, majú mnoho spoločného, najmä hlbokú túžbu stať sa integrálnou súčasťou Európy. Paradoxne, postavy v tomto filme sa nikdy nestretnú, rovnako ako sa nikdy pred kamerou spolu neocitli albánski a srbskí herci. Spolu sa konečne videli až na festivale v Benátkach.“ (Režisér Goran Paskaljević)(Art Film Fest)
Potřeboval bych to sice asi vidět ještě jednou (mám titulky jen k té albánské epizodě a srbochorvatštině, byť je to slovanský jazyk rozumím jen částečně), ale dojem z toho mám velmi silný..... I proto, že jsem srbskou hranici překračoval víckrát při cestách do různých balkánských zemí a byl jsem svědkem několika různých incidentů....(19.1.2011)
Velmi dobré, s fungující romantikou, stejně tak humorem, zobrazením vztahů mezi soupeřícími národy, pohrávání si s předsudky, jasné a pochopitelné poselství; to vše Líbanky nabízejí. K tomu bezútěšný konec a kopanec všem těm naivním jedincům, kteří věří, že západ přijímá imigranty s otevřenou náručí, celkově slabší 4*.(4.8.2013)
Minulý rok jsem podnikl výlet do Bulharska a strávil jsem 5 hodin na srbsko maďarské celnici. Doporučuji vřele všem lidem, je dobré zjistit že můžeme být rádi že pocházíme z České Republiky. Po skončení máte tísnivý pocit u srdce, který je pro mě velice důležitý po shlédnutí správného pětihvězdičkového filmu. Nakonec by se mělo říct jen výborně pane Paskaljevići(6.7.2010)
Příběh dvou mladých párů (jeden pár je albánský a druhý srbský), kteří hledají své štěstí a budoucnost za hranicemi své vlasti. Téma, které je režisérem Goranem Paskaljevicem podáno velmi poutavým způsobem. Cestou však musí oba páry projít několika zážitky, které definují rozdílnost cestování směrem z "východu” na “západ”. Ve vedlejší roli otce opět Lazar Ristovski.(18.10.2015)
Působivě a hlavně koukatelně natočený snímek (v porovnání s tím ostatním, co jsem ve Varech viděl, tohle prostě musím vyzvdvihnout jako klad :-) o pevně zakořeněných stereotypech, které vládnou lidskému jednání, výkladu událostí a hodnocení druhých a jejichž obětí je i ten, kdo je jimi ovládán, i ten, kdo se od nich dokáže osvobodit. Téma tisíckrát zpracované, ale také ve stejně nesčetných obměnách stále živé. Zde v současné balkánské, bohužel velmi reálné verzi.(10.7.2010)
dzira
Potřeboval bych to sice asi vidět ještě jednou (mám titulky jen k té albánské epizodě a srbochorvatštině, byť je to slovanský jazyk rozumím jen částečně), ale dojem z toho mám velmi silný..... I proto, že jsem srbskou hranici překračoval víckrát při cestách do různých balkánských zemí a byl jsem svědkem několika různých incidentů....(19.1.2011)
Sarkastic
Velmi dobré, s fungující romantikou, stejně tak humorem, zobrazením vztahů mezi soupeřícími národy, pohrávání si s předsudky, jasné a pochopitelné poselství; to vše Líbanky nabízejí. K tomu bezútěšný konec a kopanec všem těm naivním jedincům, kteří věří, že západ přijímá imigranty s otevřenou náručí, celkově slabší 4*.(4.8.2013)
Sandcrew
Minulý rok jsem podnikl výlet do Bulharska a strávil jsem 5 hodin na srbsko maďarské celnici. Doporučuji vřele všem lidem, je dobré zjistit že můžeme být rádi že pocházíme z České Republiky. Po skončení máte tísnivý pocit u srdce, který je pro mě velice důležitý po shlédnutí správného pětihvězdičkového filmu. Nakonec by se mělo říct jen výborně pane Paskaljevići(6.7.2010)
Kkahunaa
Příběh dvou mladých párů (jeden pár je albánský a druhý srbský), kteří hledají své štěstí a budoucnost za hranicemi své vlasti. Téma, které je režisérem Goranem Paskaljevicem podáno velmi poutavým způsobem. Cestou však musí oba páry projít několika zážitky, které definují rozdílnost cestování směrem z "východu” na “západ”. Ve vedlejší roli otce opět Lazar Ristovski.(18.10.2015)
Tanner
Působivě a hlavně koukatelně natočený snímek (v porovnání s tím ostatním, co jsem ve Varech viděl, tohle prostě musím vyzvdvihnout jako klad :-) o pevně zakořeněných stereotypech, které vládnou lidskému jednání, výkladu událostí a hodnocení druhých a jejichž obětí je i ten, kdo je jimi ovládán, i ten, kdo se od nich dokáže osvobodit. Téma tisíckrát zpracované, ale také ve stejně nesčetných obměnách stále živé. Zde v současné balkánské, bohužel velmi reálné verzi.(10.7.2010)