Iluzionista

Je neuveriteľné ako minimum dialógov a ručná animácia dokáže priviesť k životu neuveriteľne citlivý a emotívne dospelý film. Chomet je známy tým, že jeho svet je komplexný, plný rôznorodých postavičiek a krásnej - podmanivej hudby. Ale ľudský presah tohto snímku je neuveriteľný. Aj keď sa tu nachádza pár komických situácií, sú skôr úsmevné ako vyslovene smiešne. Celý film stojí na dvoch veciach. Vzťahu kúzelníka a dievčatka, ktoré verí, že dokáže zázraky a na kúzelníkovi, ktorý sa tomu snaží uveriť. Ale všetko do čoho sa pustí, mu nevychádza podľa jeho predstáv. A potom príde koniec. Nádherne dojímavý koniec. To k čomu celý film smeroval bolo samozrejme jasné už od polovice filmu. Aspoň teda k čomu speje jedna z dejových línií. Tá druhá neuveriteľne prekvapila. Jedna sa o melancholický film, ktorý rozpráva o viere v zázraky, ktoré už dávno nie sú okolo nás. Viera v dobro a následný neúspech sú tu prezentované s jemnosťou a umiernenosťou. Film je pomalý a príjemný na pozeranie. A rozhodne vo vás niečo zanechá. Rovnako ako Trio z Belleville sa jedná o film, na ktorý len tak skoro nezabudnete. (11.03.2011)

Tati bez Tatiho není Tatim. Chomet se snažil věrně realizovat scénář, jenže bohužel zůstalo jen u toho. Příběh je to krásný, ale chybí tu skutečný Tati, který by ho rozpohyboval. Zkuste si představit, jak by s ním vypadala třeba noční scéna v garáži, jak by režíroval jednotlivé příběhy starých artistů... Chomet nostalgicky a poněkud otrocky přepsal jeho scénář do animace, nic víc. (02.07.2011)

Pekná, taká staromilská a poctivá animácia dotvára tomuto netradičnému koprodukčnému animáku kúzlo. Je postavená na detailoch, nielen animačných, keď niekedy neviete, na čo sa pri obraze skôr zamerať, ale aj na detailoch psychológie postáv. Melancholicko-sentimentálno-komický príbeh zaujmä, aj keď by som si ho vedel predstaviť s väčším počtom dialógov, pretože niektoré scény idú bez slov presvedčivo vyjadriť iba veľmi ťažko. Smutný záver iba dotvára skvelo nastavenú atmosféru. Prešvihol som niečo, alebo sú škotske kilty opäť v móde? (21.09.2018)

Beznaděj a smutek vyzařuje z každého okamžiku poněkud sentimentálního příběhu, z každého obrazu i postavy. Ať už je to hlavní postava, břichomluvec, starý klaun nebo Alice, která postupně ztrácí nevinnost výměnou za stále další zbytečnosti mámené z laskavého kouzelníka. Přes pozvolna plynoucí vyprávění člověk téměř nedýchá silou příběhu, kde celkovou atmosféru dokonale dokresluje nejen hra stínů a světel společně s ošuntělými kulisami hotelů a prázdných sálů, ale také melancholický hudební podkres. Občasný úsměvný okamžik je vzápětí setřen dalším smutným obrazem, ať už je to loutka ve výkladní skříni, oprátka či děti kopající na ulici do rezignovaného klauna, a vše pomalu, pomalounku, plyne k pointě, která dá příběhu, kouzelníkovu jednání i tomu ostatnímu další, nečekaný, rozměr. Jsem rád za klasickou, téměř staromilskou animaci, a jsem rád, že to byl víc Tati než Chomet. (27.05.2011)

první věc, která mne praštila do očí byla úchvatná stránka výtvarná (stejně jako Blizzard sem si hned vzpomněl na Broken Sword). Celej film je tak příjemně odlechčenej, poetickej a krásně plynoucí... K tomu skvělé vedlejší postavy dotvářejí tak specifickou atmosféru (hlavně šílený Skoťák). A do králíka jsem se asi zamiloval (05.12.2012)