Rozvod po italsku

Jakkoliv byl Marčelo geniální herec a mám ho jako herce velmi ráda, tahle slátanina mě vždy už během první třetiny dokázala tak otrávit, že jsem to nikdy nedokoukala a už nikdy nedokoukám. Zvolená forma vyprávění a práce s námětem jdou úplně mimo mě. Pro mě komedie spíše k pláči a k unudění se k smrti. Díky, ne! (27.12.2021)

Kdysi mě to bavilo, dnneska už bych u toho vydržel sotva. Irituje mě už nevhodně přehnaný název filmu. Jak to bylo tehdy, třeba i běžné, tak to dneska má už od tehdejší běžnosti daleko. Evropa i kultury jednotlivých států se změnily, a to díky další vlně obyvatelstva co střídá tu předchozí.*** Inu, kde ty loňské sněhy jsou, a příští rok už zase ty letošní sněhy nikdo nenajde...*** (5.10.2010) (05.10.2010)

Marcelo Mastroianni a jeho monology jsou prostě zárukou kvality, nejeden divák si určitě jeho postavu oblíbil... Ovšem hlavní hvězda filmu doplácí tentokrát na slabší spoluhráče (aneb jak je důležité míti Sophii), film je tak většinu času průměrný a někdy i rozbředlý. Téma filmu je sice sympatický námět na komedii, ovšem s výjimkou zmíněného Maestra jsem se ani moc nebavil. Jinak konečně jsem slyšel jedno z nejvychvalovanějších dabingových spojení Voska - Mastroianni a musím uznat, že pověsti nelžou a že ti dva si opravdu sedli. (24.05.2010)

Klasické dílo italského již vyzrálého italského neorealismu v černobílé, jež mu sluší. Ve své době byl příběh podnikavého polomafiánského šlechtice protestem proti tomu, že italské zákony nepřipouštěly rozvod, ale současně také svědectvím o stavu pokrytecké prudérní morálky na největším ostrově Středozemního moře. Maloměsto Agrigento (jak říká ichvypravěč Mastroianni, 18 000 obyvatel, z toho 4 000 analfabetů), se od francouzských Zvonokos či českého Kocourkova neliší ničím, snad jen dobou děje a místním vševědoucím mafiánským kmotrem. Zachycení atmosféry kolem uvedení proslulého Felliniho SLADKÉHO ŽIVOTA v místním kině je jen dalším bazálním kamínkem této pomyslné mozaiky malosti a zapšklé provinciality. Mastroianni tu skvěle splývá se svou rolí lehce znuděného rentiérského kavalíra v nejlepších letech; úspěch filmu by bez něj byl nepředstavitelný. Unylá výrazně italská krása Stefanie Sandrelli i rozkypělý květnatý patos Pietra Tordiho jsou dalšími hrozinkami na dortě tohoto dnes již klasického díla. Díla smíchu, který co chvíli tuhne do vážného výrazu hluboce zamyšlené divákovy tváře. (18.04.2010)

Kujme pikle, pikle kujme:-) Obrazotvornost děsivě inspirující. Jak Marcello pravil, v Itálii je rozvod téměř nemožný. Proto hledal tisíc důvodů, jak ho uskutečnit, ale ne z vlastní viny. Jeho vztah zavánějící incestem, manželčino fňukání, musel se trápit:-) Na mě však v tom knírku působil až seladonsky, ne jako oddaná milující bytost. Co bylo zajímavé, tak vystižení oné doby, kdy panovaly jiné mravy. Být paroháčem bylo potupou téměř pro celé město. Čekala jsem soucit, ale tolik opovržení. Závěrečné vyústění bylo trefné. Opravdu není vše tak, jak se tváří. Marcello hrál skvěle ztrápeného muže. Hravě zastínil všechny další účinkující. (23.07.2010)