Hotel 'U mrtvého horolezce'

Film podivný přesně jako divný sen, navzdory jistému surreálnímu nádechu si však udržuje po celý čas přímočárý srozumitelný děj. V rámci socialistické kinematografie se jedná o nezvykle pojatou detektivku, která se postupně překlopí do zcela jiného žánru a na závěr překvapí i silným filozofickým tónem se zamýšlením se nad tématem spravedlnosti, s nečekaně radikálním postojem hlavní postavy (potažmo autorů nebo i celého tehdejšího marxisticky orientovanému systému?) k bezprecedentní situaci, jenž svým vyústěním a částečně kontroverzním nábojem v závěru dokáže zneklidnit. Na svou dobu ve východním bloku muselo jít po stránce příběhu příběhu a atmosféry o nečekaný zjev, ale díky té osobité tajuplné atmosféře a působivému prostředí mrazivých vysokých hor mi Hotel U mrtvého horolezce dokázal přinést zajímavý zážitek i dnes jako mladému současníkovi, který ho vidí v konkurenci „západní“ žánrové tvorby. Snad mě jen trochu mrzí, že většina těch podivných postav byla dost nesympatická a že některé působily hodně podivně a jako z jiného vesmíru už na první pohled, tím pádem velmi brzy tu vzniká podezření, že něco s nimi nebudu v pořádku. Když to právě srovnám s Vlčí boudou Věry Chytilové, kterou tu v komentářích hodně lidí zmiňuje, tam to odhalování probíhalo přeci jen trochu rafinovaněji, i přes jistý neklid od počátku mi způsobil náhlý zvrat menší šok, celý ten střet s jedincemi „jiné společnosti“ vrcholil u Chytilové s ještě dráždivější myšlenkou a film v sobě nesl často děsivě hororový nádech. Kdežto tady ta atmosféra je spíše taková příjemně mysteriózní, ale i tak mě film mile překvapil a ty slabší 4 hvězdičky si pro své kvality a působivost zaslouží. Ze čtyř sci-fi filmů podle bratrů Strugackých, které jsem viděl, se mi tento dokonce líbil i nejvíc. [75%] (20.01.2022)

Lehce vědecko-fantastická (většinu stopáže je tahle složka umě ignorována) detektivka, která má k dispozici jednoho lehce nablblého inspektora, pár divných postaviček, neskutečně podmanivou atmosféru a jednoho bernardýna. Škoda, že na scifi je přítomno hrozně málo fantaskních prvků (nebo alespoň jejich náznaků) a na detektivku je zas samotný případ směšně jednoduchý a s nulovým napětím, čili tíha celého filmu stojí na atmosféře, která je vskutku velmi dobrá, už jenom proto, že je doprovázena hrozně zajímavou dobově ambivalentní hudbou (ano, vím, že ten popis je hovadina, ale stojím si za ním), díky které i záběr na osobu pozorující tančící páry a vypouštějící při tom bubliny (... bubly, bubly ..) vypadá dobře, jenže sebelepší atmosféra film nespasí, není-li podpořena něčím jiným. Zajímavé, leč průměrné. (24.03.2014)

Příběh policejního inspektora Petera Glebskyho dokáže zaujmout i dnes, po více jak třiceti letech. CITÁT - Musím říct, že já plně souhlasím s názorem pana Dänikena, že mimozemšťané opakovaně navštěvují naší planetu.......... Okolo šestnácté minuty je inspektor vyzván k tanci. Nutno dodat, že zatím co jeho partnerka tančí jako šílená, z inspektora je vidět jen klidná hlava. Zda tančí není poznat. Zatím se ale začíná odvíjet hotelové drama. Laviny, divné přístroje, vraždy, zatýkání, zmizení, zbraně....no prostě v hotelu U mrtvého horolezce začíná být značně živo. (31.03.2011)

ČESKOSLOVENSKÁ KINOPREMIÉRA: ÚPF = XI./ 1981 - réžia českého znenia (ÚPF Praha) = Elmar Klos ml. - estónsky sci-fi film o stretnutí s mimozemšťanmi v odľahlom horskom hoteli. Nemôžem hodnotiť lebo si to už príliš nepamätám. TECHNICKÁ POZNÁMKA: Nakrútené podľa novely od bratov Strugackých. (29.7.2009) (29.07.2009)

Od Strugackých jsem sice v dětství četl dvě tři věci, ale tenhle Hotel mezi nimi nebyl. A je to možná dobře, aspoň nemusím srovnávat film s knižní předlohou, která bude bezpochyby jako obvykle lepší. Tedy knížku jsem nečetl, ale zato jsem jako prcek viděl tenhle film. A přiznám to na rovinu - spolu se Studnou ze Zemana a jistou úchylně nedětskou pohádkou, byl Hotel u mrtvého horolezce (už ten název!) moje velká noční můra. Prapodivný děj kterému jsem mnoho nerozuměl, prapodivná hudba, prapodivný hlas vypravěče a hlavně ona prapodivně děsivá scéna, ve které se Hinckus potká tváří v tvář se svým dvojníkem v kožichu. Ta na mě zapůsobila tak, že jsem si ji pamatoval až dodnes, kdy jsem dal tenhle film podruhé. A po více než třiceti letech ho překvapeně shledávám naprosto skvostným a úchvatným - skvostná atmosféra, skvostná hudba, skvostné postavy, skvostný zvuk (tentokrát už estonský), skvostné horské exteriéry i hotelové interiéry, skvostné kostýmy a výprava (a jedny brýle), prostě skvostně nostalgická vzpomínka na sedmdesátky, kterou jsem si vychutnal od první do poslední minuty. Nadávám si, že mě nenapadlo podívat se po tomhle filmu dřív, zhltnul jsem ho se zatajeným dechem a v návalu 'ostalgie' bez váhání pětím! (25.04.2015)